Rozárka se svým strejdou Lukášem “z Německa”:-)
Mohla by to být reklama na otcovství;-)
S tetou Aťkou a reklama na mou sukni:)
S Jasmínkou u Sázavy, v overálku od tety Aťky.
S babičkou Věrou, chybí jí tam dva vnoučci, Jonášek a Tobiášek.
Stupátko Cybex nám jde i ke GT3, což jsme nadšení, kočárek se stupátkem projeli i kořenovou cestu ze Senohrab k Sázavě. Když jsem stupátko kupovala ještě před porodem, tak polovina lidí okolo mě zrazovalo, že to bude zbytečné, že bude sám chodit, že ho to na tom nebude bavit a bude stupátko sabotovat. Druhá polovina naopak chválila, že bez stupátka by nedali ani ránu. Naštěstí Kryštof na stupátku jezdí rád a dost to šetří čas, například, když člověk odpoledne spěchá na koupání k řece, aby tam byl ještě za sluníčka. Ve městě mi zatím chce chodit pěšky a stupátko máme na poslední metry do kopce domů, ale jinak jezdí rád, hlavně s tátou:) Cestou od Sázavy jela na stupátku i Mína, Šimon a Matouš, postupně, ne najednou:-D
A jedna letní pohodovka – Matouš na kamenné hrázi v Sázavě “chytá ryby” (našel vlasec a hrál si s ním hodinu).
Resty na blogu doplněny, dneska Rozárka měla “svůj den” a chtěla být stále u mě, bez ní ani ránu, blogování je jedna z mála restovních činnostíc, co se dá dělat i s miminkem na klíně nebo v šátku. Večer, než přišel domů manžel, tak jsem měla na klíně dlouhou dobu ty děti dvě:)
Na dobrou noc dvě nekvalitní selfie z mobilu pro dokreslení atmosféry:)
Asi si ukroutíte hlavu, abyste přišli na to, kde kdo co má:) Rozárka je v šátku Vatanai a dopitá káva na stole byla bez kofeinu:-D
