V tomto článku se podíváme podrobně na “horké téma”, kterým jsou licenční tisky, nákupy “z Ali” a podobná témata související s autorskými právy. Přinášíme názor a zkušenost našeho Caramilla týmu. Článek byl konzultován s právničkou, která se zabývá mj. též autorský právem. Moc děkuji za pomoc.

Obsah stránky:

(řádky fungují jako proklik přímo na odstavec)

 

Úvod

Autorské právo a licence

   – Rozsah licence a komerční využití

Licenční tisky (látky)

   – Jak koupit Krtečka (nebo jiný tisk) u Stoff und Liebe?

   – Jak to celé funguje?

   – Příklady z praxe

   – Proč vlastně chtít originál?

   – Porovnání kvality

   – Jak ušetřit?

Střihy

   – Využití střihů pro komerční účely

   – Co mohu udělat se střihy, které nevyužiji?

Nákupy “na Ali”

Úvod:

Kreslené postavičky z filmů a pohádek, které děti tak milují a vrhají se po všem, na čem jejich oblíbená postavička je, to známe všechny. Co bychom pro ty malé drobečky neudělaly… postavičky jsou na všem možném od zubní pasty přes pochutiny až k oblečení a látkám. Jenže se stává, že ne na všem jsou právem.

Pokud chce výrobce použít na svůj produkt obrázek licenční postavičky (namalovaný barvami na textil a nebo našitý jako aplikaci z jednobarevných látek – viz níže fotky), je povinen zakoupit si licenci, teprve pak může postavičku použít pro své komerční účely. To samé platí, pokud někdo šije, háčkuje, plete… na zakázku. Nemůže si našít na softshell Krtečka a prodávat to na Fleru, na Facebooku, vůbec nikde. Pokud nemá koupenou licenci, samozřejmě…

Postavičky můžeme využít jen pro svou soukromou potřebu. Bez zakoupení licence se nesmí tyto vámi vytvořené postavičky prodávat. Na tyto výrobky pro své děti, které vidíte výše, jsem měla desítky, možná stovky dotazů, zda bych udělala výjimku a ušila na zakázku, nabízeli všechno možné, neprodala jsem jedny jediné, a to ani použité! 

Licence jsou drahé. Velká část postaviček je za tím účelem i vymyšlena, protože vlna dětského nadšení princeznou Elsou nebo Mimoni je celkem sázka na jistotu a pokud má Mimoně na tričku ve třídě téměř každý, jen málokterý rodič ten tlak ustojí…

Jaký přístup k těmto komerčním vlnám s dětmi zvolit a jak to ustát, to je asi náročné téma, na kterém se rozhodně všichni rodiče neshodnou. Zažila jsem sama u sebe různé vlny od zákazů přes dovolení jen na pyžamu až po šití z licenčních látek (kdy sice byla postavička, ale alespoň ten kus byl mnou šitý a originál). Osobně se snažím postavičky omezovat, nemít je na všem, ale nezakazovat. Takže máme občas na něčem postavičky Disney, Krtečka atp. To ale není předmětem článku, spíš most.

Když už chci dětem dopřát oblečení s licenčními postavičkami, tak ráda oblečení ušiji. Člověk vidí látku s postavičkou, kterou má jeho dítě rádo, a šup, hned s ní do košíku a domů do syslírny. Bohužel ale jako se vším, najdou se podvodníci, kteří tisknou postavičky bez licence, a já bych ráda pomohla nám zákazníkům, abychom uměli poznat originál. Jsem přesvědčena, že kde není odběratel, tam není prodejce. Bohužel v tomto tématu si myslím, že je vinou také malá informovanost nás spotřebitelů, sama dva metry nelicenčního tisku doma mám.

Autorské právo a licence:

Copyright se ale netýká jen postaviček z pohádek. Autorská práva se vztahují na jakýkoliv motiv, návrh a tisk, který splňuje definici v autorském zákoně, tj. zejména se jedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti (Lze si např. těžko představit, že by si někdo např. nárokoval autorská práva k běžné pruhované látce.). Autorská práva jsou nezcizitelná, nepřevoditelná, autor se jich nemůže vzdát.
Některé tisky na látkách navrhují slavní návrháři, designéři, malíři,… a na ty se též vztahují licenční práva, nemůže si kdekdo natisknout na plátno Kaffe Fassetův motiv.
Další jsou součástí databank.
Originál Kaffe Fassett.
Například pro Lillestoff vytváří vzory několik návrhářů, pak to bývá též na okraji látky.

Rozsah licence a komerční využití

Majitel autorských práv při udělování licence může stanovit podmínky včetně např. možnosti šití z následně vytvořené látky i pro komerční účely. Vždy záleží na konkrétním případu. Třeba u Krtka je stanovené, že to může být šito v rámci „malého živnostenského podnikání“ (viz DER KLEINE MAULWURF DARF KLEINGEWERBLICH VERNÄHT UND VERKAUFT WERDEN!). Pojem malé živnostenské podnikání je dle německých zákonů definován obratem 50 tisíc Euro ročně (informace čerpaná pouze z webu).

Pokud někdo tedy používá licenční postavičky pro komerční účely (typicky šití na Fleru ze zakoupených licenčních látek), musí si vždy ověřit rozsah konkrétní licence.

Některé e-shopy rozsah využití licence na pohádkové postavičky dokonce přímo v popisu zboží uvádí.

Některá autorská díla (fotografie, obrázky, designy) jsou ukládány do databank. Zde platí opět, že databanka určuje rozsah použití licence. Vždy je třeba použít licenci v rozsahu, v jakém je zakoupena. Obvykle bývá na výběr více různých licencí, obvykle “základní” a “rozšířená”, a je tedy třeba vybrat, podle toho, k čemu ji chce kupující používat.

Licenční tisky (látky):

Jak už bylo zmíněno, na autorské potisky se vztahují autorská práva – aby prodejce mohl nechat látku potisknout vybraným motivem, musí zaplatit často nemalou částku za licenční práva. Je to logické – postavička a její příběh je to, co tu látku prodává. Například na Krtečka má zakoupenou licenci pouze firma Stoff&Liebe GMbh. Látky jsou sice drahé (v přepočtu kolem 600 Kč/bm), ale jsou kvalitní. Látka se neopere, nechlupatí a nežmolí, často je to biobavlna. V Německu jsou i další, kteří tisknout licenční látky, jako například Glitzerpueppi (doporučila zákaznice s odkazem na velkou kvalitu látek, moc děkuji).
Bohužel někteří prodejci si nechají natisknout licenční motiv i bez licence a dostanou se tak na mnohem nižší cenu. Takové látky pocházejí často z Polska.
Jak tedy odlišit původ látky u našich prodejců? Před koupí se na licenci prodejce zeptejte. Pokud neví, látku nekupujte.
Některé naše e-shopy přeprodávají látky od obchodů s licencí, jiné přeprodávají právě ty nelicenční. Různé licenční tisky můžete bez obav nakoupit například na těchto eshopech: Látky motýlek, Látky Birdie, Michelles design nebo třeba De Park. Krtečka a další tisky Stoff und Liebe můžete ulovit také v předobjednávkách, třeba ve facebookové skupině látky z Německa.

Pokud látku již koupíte, poznáte licenci podle toho, že na okraji látky je uveden © copyright.  Pro úplnost doplním, že i okraj látky s licencí se dá samozřejmě padělat, toto pak řeší již soudní znalci a to bohužel nám spotřebitelům už nepomůže určit původ.

Nahoře je látka originál s pruhem se vším, co k tomu patří. Dole je tisk nelicenční. Jak vidíte i na kvalitě, nedá se srovnat. Nicméně bohužel (nebo naštěstí?) nemám velkou zkušenost s dalšími látkami bez licence. 

Dříve se dalo orientovat i podle ceny, pokud byla látka podezřele levná a nejednalo se o nějaký doprodej, dalo se předpokládat, že to nebude originální látka. Bohužel to nyní tak neplatí, látky s tiskem, který nemá platnou licenci, bývají někdy celkem drahé na to, že se neplatí za licenční tisk. Po látkách s oblíbenými postavičkami je poptávka a prodejce si může dovolit dát vyšší cenu jen proto, že na látce je postavička, kterou děti mají rády. Běžně je cena vyšší za odměnu autorovi, který postavičku stvořil a to, že ji mají děti rády, za tím stojí právě autor. U tisků, kde není zaplacena licence autorovi, ale cena látky může být vyšší, protože za ni každý více zaplatí, tak jsou větší zisky prodejci, ač to, že postavička “se prodává” je zásluha autora.

U Krtka je to jednoduché – Stoff&Liebe je jediný distributor, který licenci pro tisk na látku má, vzory, které nechává tisknout, najdete přímo na jejich webu. Látky vždy obsahují velmi široký pruh s licencí. Prodejci těchto látek v ČR většinou jako produktovou fotografii a nebo jednu z fotografií používají přímo tu originální ze Stoff und Liebe. Bohužel už se objevily i ukradené vzory originálního Krtečka zpracované grafiky Stoff und Liebe, které jsou ale padělané. Když tedy uvidíte stejný vzor, nemusí se jednat o originální tisk.

Častá výtka je, že držitel licence na Krtečka je firma v Německu. Stoff&Liebe je ověřená, kvalitní firma, která už mnoho let tiskne široké spektrum dětských postaviček, je spolehlivým partnerem pro svůj přístup a kvalitu látek. Pro držitele autorských práv je jistě důležité, aby mohl svému partnerovi věřit a svěřit mu s důvěrou svá práva. A Stoff&Liebe v této oblasti patří opravu k nejlepším. Práva na Krtečka má již mnoho let. V České Republice podobná firma dříve vůbec neexistovala, nikdo o tisk Krtečka na látku před řadou let nestál, proto si ji mohli koupit v Německu.

Stejné je to s postavičkami z dětských pohádek a večerníčků. Licenční právo na ně má buď autor nebo dědic nebo velmi často Česká Televize. Licence je opět výlučná, kdo tedy zakoupí licenci třeba na Makovou panenku v tisku na látky, tak po dobu platnosti licence, může tisknout jedině on. Pokud už licenci dále neobnoví a skončí platnost, může si licenci pro tisk na látku koupit někdo další.

Jak to celé funguje?

  1. Firma se rozhodne, že chce prodávat výrobek s postavičkou, kterou děti znají a mají rády (= postavička mnohonásobně zvyšuje prodejnost takového výrobku). Může to být plyšák, zubní pasta, pastelky, tričko, pexeso nebo látka.
  2. Firma kontaktuje správce autorských práv (často to bývá firma, která se o autorské právo autorovi stará).
  3. Ověří se, že je v dané oblasti prostor a firma může licenci využít. Zjednodušeně, pokud už někdo tiskne s Krtečkem ložní prádlo, tak takovou licenci už nemůžete dostat, pokud licence platí. Ten, kdo si ji vyjednal před vámi, má garantováno a zaručeno, že jen on bude tisknout Krtečka na povlečení, zaplatil si za to nemalé peníze. A dokud si to nerozmyslí, bude mít licenční právo pro tisk na povlečení pouze on.
  4. Pokud se ukáže, že může firma postavičku pro své nápady využít, sepíše se smlouva. Ve smlouvě je přesně a konkrétně stanoven rozsah licence. Tedy na co přesně a konkrétně ji smí firma použít (např. slipy, ponožky… ) a na co ji už nesmí použít.
  5. Firma si licenci koupí. A pak dle dohody a smlouvy platí ještě z každého metru nebo kusu další poplatek.
  6. Firma zpracuje grafický návrh, který obsahuje licenční postavičku a navrhne, jak bude konečný výrobek vypadat. Návrh musí konzultovat s autorem nebo určenou kompetentní osobou v případě, že autor již nežije. Probíhá diskuse nad vzory tak, aby byl autor spokojen. Někdy se stává, že autor navrhovaný vzor několikrát vrátí k přepracování, dokud není spokojen. (Je to sice někdy nepříjemné, ale celé to vede k tomu, že licenční vzory, na kterých spolupracuje firma s autorem, bývají často opravdu pěkné a vkusné, vymazlené. Dle mého názoru se i toto na látkách pozná, že graficky jsou o mnoho levelů výš než padělky, kde se vše dělá jen na rychlost – vezmu obrázek a nějak ho rozmístím do prostoru, bez ladu a skladu a dám to na tyrkysovou, ta se dobře prodává… no a když to mám, tak to dám ještě i na růžovou, pro holčičky… často u takových vzorů vidíte třeba přepůlená děla, ořezané části, naprosto nevhodnou kompozici atp. Není divu, nikdo se s tím moc nemaže…)
  7. Nikdo jiný již nemůže na produkty, které jsou nyní vázané smlouvy, získat smlouvu taky. Musí počkat, až původní firma si prodej rozmyslí a toto místo uvolní další firmě.

Občas se objevují informace, že lze stáhnout licenční postavičku z fotobanky a použít takový obrázek na výrobu pro komerční účely. Fotobanky fungují tak, že do ní mohou vkládat obrázky nezávislí autoři vlastně odkudkoliv. Autor, když nahrává obrázek do fotobanky, který tímto nabízí k prodeji, tak potvrzuje ve formuláři, že je skutečným autorem obrázku, který bude prostřednictvím banky prodávat. Banka obrázky schvaluje, ale samozřejmě nezná všechna autorská díla po celém světě. Proto se bohužel stává, že menší autorská díla menších autorů, kteří nejsou světoznámí, fotobankou projdou v podobě padělku (a nejsou to jen Krtečci, ale i díla drobných designérů z České republiky, kteří navrhují krásné vzory, které jim někdo ukradne a do banky bez jejich vědomí nahraje, nikdo to nepozná, protože je to malý tvůrce, tohle opravdu bolí… protože autorovo dílo, je jako jeho dítě). Bohužel to neznamená, že do banky obrázek nahrál autor. Stává se tedy to, že si může někdo ve fotobance v dobré víře koupit licenční obrázek, ale platí za padělek padělateli, a dále pak padělek prodává. A pokud neví, jak funguje licenční tisk, tak o tom možná ani neví… Aby byly obrázky, které byly vloženy bez vědomé autora, odebrány z databanky, musí fotobanku kontaktovat přes formulář přímo autor díla.

Licence na využití pohádkové postavičky je poskytována na konkrétní účel a je stanovena smlouvou, která zároveň uděluje držiteli licenci výlučné právo, tzn. že nikdo další nebude mít ta samá práva na ten samý produkt. Proto je vyloučeno, že by se taková postavička dala koupit ve fotobance, kde si kdokoli může postavičku za pakatel koupit, využít ji k jakémukoliv účelu, kdekoliv a kdykoliv. Takto to nefunguje.

Dodatek k fotobankám: Z fotobanky může firma / prodejce použít obrázky jen pokud má zaplacenou licenci v odpovídajícím rozsahu. Obrázky z fotobank nelze použít ke komerčním účelům bez zaplacené licence tak, že se dá předobjednávat zákazníkům na základě obrázku s vodoznakem. I u takové předobjednávky musí mít prodejce obrázek zakoupen. Licence na obrázky mají různý rozsah použití, podle toho se liší cena.

Příklady z praxe

Zde jsou ukázky, jak vypadá licenční látka. Velmi často (v mém případě ve 100%) prodávají tyto látky větší a ověřené firmy. Zde tedy Stoff und Liebe Krtečka a Darling postavičky Disney.

Okraj látky s Krtečkem.
Licenční tisky českého distributora De-park vznikají ve spolupráci s Českou televizí i autorem postaviček. Látka má licenční okraj po obou stranách.
Okraj licenčního panelu.
Okraj látky s Minnie. Číslo licence je zde dokonce přímo uvedeno (není to ale povinnost uvést ho přímo na okraj látky).
Anna a Elsa.
A slavní Mimoni.
Někdy se copyright skrývá i přímo v tisku látky, zde třeba pod kolečkem:-) Tato látka však má zároveň okraj s číslem licence.
Rozhodně ale neplatí, že pokud nemá látka se vzorem okraj s © a licencí nebo autorem, je to padělek! Některé vzory licencované nejsou, navrhuje si je třeba přímo sama firma, která nechává tisknout. Takových je většina těch běžných vzorů. I takové látky, které si firma vymýšlí sama a nechává tisknout můžou být předmětem ochrany dle autorského zákona. Vždy záleží na tom, zda je motiv na látce jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti či ne, je přitom jedno, zda má copyright, či ne.
Pokud ale koupíte látku s licenční postavičkou a okraj nemá, padělek to je. Množí se případy, kdy prodejce tvrdí, že látka je licenční, ale že byl licenční okraj odstřižen před prodejem. Pokud je látka opravdu licenční, je povinnost prodejce, aby látka měla ochranné známky při prodeji. Takže odstřižením okraje je porušena jeho povinnost. Upřímně si ale řekněme, proč by to kdo dělal, že by odstřihával to, co jeho jako prodejce chrání? Pravděpodobnější bude, že látka nikdy žádný licenční okraj neměla.
Vlastníci licencí si samozřejmě svá práva hlídají. Nejvíce se o svá autorská práva “stará” Walt Disney, má celý tým právníků, kteří řeší pouze porušování autorských práv. Porušení autorských práv lze nahlásit i emailem (help@disney.co.uk).

A proč vlastně chtít originál a platit za něj velké peníze, když to “jde i levněji”?

První věc je naše svědomí. Pokud někdo věnuje něčemu úsilí, čas, peníze, je v pořádku jeho práci pak převzít, aniž by z toho autor něco měl? Ale tohle si samozřejmě musí srovnat každý sám, jak moc silný argument to pro něj je. Argumenty typu “originál Krtek je drahý, nemám na to peníze si koupit tak drahou látku, proto koupím o polovinu levnější, protože stejně správci licence jsou zazobaní, jim přece neubude” jsou zavádějící. Naše vlastní představa o adekvátnosti ceny nám nedává právo obcházet něčí práva. Licenční látky jsou drahé, ano, stejně jako zubní pasta s Krtečkem je dražší než bez Krtečka. Stejně jako čepice s Elsou je dražší než bez Elsy. Krteček na tričku není životní nutnost. Pokud jsou pro mě licenční látky drahé, pak se bez nich moje děti obejdou. Koupit nelicenční látku a omlouvat to tím, že “nemám peníze” je smutný alibismus. Krtečkem se dá šetřit, mnozí ho dávají jen na přední díl. Tipy najdete níže.
Další věcí je pak kvalita. Proč jsou licenční tisky kvalitnější? Protože v rámci licenčních podmínek si může vlastník licence určit i kvalitu výrobků a postup kontroly kvality. Firmy, které tisknou s licencí, si dají velmi záležet, aby tiskly kvalitně a na kvalitní podklad. Přece jenom, kdo by pak chtěl řešit reklamace a vracení peněz za takto drahé látky… Nepoctiví distributoři tohle moc neřeší, zaměřují se na množství prodaného a že potisk po prvním vyprání vypadá jako rok nošený? Že látka hned chytne chloupek? To už není jejich starost… Velmi se tedy vyplatí koupit originál a mít doma jen jedny kalhoty třeba s Elsou, které vydrží roky, než dvoje, které po třech vypráních vypadají jak nošené už pěti sourozenci.

Porovnání kvality

Zde nemám exaktní větší zkušenost, protože nelicencované látky až na omyl už nekupuji a kupovat nebudu. Mám jen dvě teplákoviny, jejichž kvalita není moc top.

Co ale naopak říci mohu je, že všechny originální tisky, které jsem si koupila od Stoff&Liebe a Darling, jsou naprosté držáky. Mám je na tričkách a bodyčkách pro děti již 5 let a vypadají stále naprosto skvěle. Nosí je už 3. dítě.

Na můj článek se ozvalo několik čtenářek, které mají zkušenost s nelicenčními panely a napsaly svou zkušenost. Jedna poslala i fotografie, jak dopadlo oblečení po pár praních. Dávám jako ilustraci.

Praný nelicenční panel. Zákaznice byla velmi zklamaná.

Licenční tisky (Stoff&Liebe a Darling) po 4 letech nošení (nosí u nás již 3. dítě). U Krtečka je kvalita opravdu důležitá, protože jeho barva je černá a černé tisky chlupatí nejvíce. U originálu ten problém opravdu nemám. Krtek je i po 3 dětech a 5 letech praní stále černý. Mimoni jsou mladší, ale nošeny velmi intenzivně 2 dětmi, děti je milují. 

Jak ušetřit?

Toto samozřejmě řešíme všechny, ne vždy je nutné použít postavičku na celý oděv, dokonce bych řekla, že i lépe vypadá, když se postavička nevyskytuje na celém oděvu, ale třeba jen na části.

Nejčastější způsob je raglánový střih a rukávy z jiné látky. Zde ještě malé doporučení, že Krtek od Stoff und Liebe se ne úplně skvěle kombinuje kvůli pestrobarevnosti. Proto když už kupuji vzor kvalitou Stoff und Liebe, beru rovnou i k tomu navrhnuty doplňkové vzory. Jsou levnější, protože z nich se neplatí dražší licence, ale samozřejmě jsou z biobavlny a za babku také nejsou. Nicméně se rozhodně chci vyhnout tomu, abych měla Krtka neopraného a rukávy jak hadr na podlahu. 

Zde je kombinováno s kvalitní látkou od Lillestoff.
Měla jsem panel jen na 1 přední díl, ale nechtěla jsem kombinovat takto moc okatě, takže jsem jej rozdělila na přední i zadní díl. 
Protože jsou látky drahé, nepřijde ani kytička či jahůdka na zmar, vše se dá využít, třeba na aplikace. 
Zde opět tričko jen z jednoho panelu na přední díl, který jsem dostala od kamarádky. 
Protože člověk opravdu šetří každý milimetr, rukáv jsem udělala ze širokého pásku copyrightu. Někdo by z toho měl osypky, ale proč látku kvalitní a v biokvalitě házet do popelnice? Ať každý ví, že moje dcera je prostě originál:-)
Panel trička tak vyjde celkem levně, a přesto radost z Krtečka je veliká.
Zde je látka jen na kapsičce.
Zde opět raglánový rukáv z jiné levnější látky bez licenčních poplatků.

Výrobky z licenčních látek jsou vděčné dárky pro děti. Při darování pod stromeček a nebo k narozeninám člověk většinou nad cenou látky maličko oko přimhouří.

Střihy:

Podobnou záležitostí (a nám ještě bližší) jsou střihy. S každým střihem je mnoho mnoho práce, ladění, předělávání, šití prototypů k odladění… Práce v návrhářských programech (které používají třeba časopisy se střihy) je sice trochu jednodušší, velikosti se zvětšují automaticky podle nějakých standardizovaných tabulek, ale i přesto je za každým střihem něčí nápad a práce. Na mnoha stránkách (zvláště ruských) jde najít naskenované střihy právě z těchto časopisů. Stáhnout střih a šít je samozřejmě jednodušší, ale je to neúcta ke vší té práci, kterou se střihem autor má. Navíc k legálně získanému střihu máte důkladný návod a třeba u našich střihů i plný servis, pokud si s něčím nevíte rady… A radši se nás nezkoušejte ptát, jak máte sešít ty šaty podle ruského střihu, co jste si někde stáhly, to pak míváme mžitky před očima 😉
Pokud by si všichni chtěli jen stahovat kradené střihy, zničilo by to všechny tvůrce a zejména tištěné časopisy. Kdo chcete šít podle střihu například Ottobre, kupte si časopis, opravdu není zase tak drahý, aby to nevyvážilo velké přílohy, které máte kdykoliv k dispozici.

Využití střihů pro komerční účely

Zde platí úplně to stejné jako u látek. Majitel autorských práv si stanoví podmínky využití. Zde tedy platí, že každý autor a prodejce střihu si stanovuje, v jakém rozsahu a za jakým účelem může být střih použit. Neznalost zde neomlouvá, pokud někdo šije na prodej, je povinen se informovat o tom, jaké střihy nebo materiály může a nesmí použít, stejně jako je povinen zajistit například nezávadnost materiálů pro děti do tří let. To, že není napsáno přímo na střihu, že se nesmí použít pro komerci, neznamená, že jej použít můžete. Toto platí nejen pro střihy v PDF a nebo tištěné střihy v obálkách (je mnoho různých firem a tvůrců), ale také pro časopisy jako je Ottobre, Burda… Vždy se informujte, zda můžete daný střih pro komerci použít a za jakých podmínek. Někteří tvůrci to zakazují, jiní mají omezenou tvorbu na malé tvůrce a jiní prodávají speciální licence pro komerční využití.

Jak se to má s možností komerčního využití střihů Caramilla najdete zde:

Možnost využití střihů Caramilla (soukromé, komerční, licence)

Co mohu udělat se střihy, které nevyužiji?

Co dělat, když máte doma vytisknuté střihy, které jste si řádně zakoupili, ale už je nevyužijete, nebo jste je dokonce ani nikdy nepoužili? Logicky ho samozřejmě už kvůli úctě k přírodě nechcete jen tak vyhodit…

Je rovina práva a pak rovina etiky, morálky, možná i praktická. Podle práva je to tak, střih, který si koupíte, nemůžete dál šířit, a to žádným způsobem. Ani darovat, ani prodat. Ani v PDF, ani vytištěný/okopírovaný. Rovina vnímání autorského práva je velmi křehká a hodně závisí také na naší vnitřní morálce, ta je v naší zemi historicky ovlivněná (vše je všech, kolektivní vlastnictví, potřeba rovnosti, že když na něco nemám, mám právo si to vzít a mít stejně). Ve chvíli, kdy se člověk stane sám autorem, tak pochopí tuhle problematiku v trochu jiném rozměru, ale to sem nepatří.

V rovině lidské a rovině nějaké vnitřní morálky to mám já osobně nastaveno tak, že když mám střih třeba Farbenmix, tak jej půjčím opravdu jen nejbližšímu okruhu – sestře, švagrové, 1 nejlepší kamarádce), ale u ostatních se omluvím, že to není dovoleno a je to proti mé morálce. Např. střih Nolitta od Farbenix jsem dostala kdysi od velmi dobré kamarádky, abych si ušila kalhoty pro Jasmínku, ale já jsem ho odmítla. Nakonec jsem si střih koupila tištěný (platila jsem i dopravu z Německa tenkrát, nedal se koupit v PDF), protože jsem ten střih zkusit chtěla a chtěla jsem být v souladu. Střih Jasmíně nesedl a už jsem ho pak nikdy nešila, ale mám ho doma a nikdy jsem ho nikomu ani nedala, ani neprodala, ani nikde nenabízela na výměnu. Kdyby ho chtěla půjčit sestra, tak jí ho půjčím nebo i dám a s tím bych žádný vnitřní  rozpor neměla.

Je pro mě asi jednodušší psát to, jak to mám já se střihy jiných tvůrců, taky to řeším a řešila jsem, to právo autorské je všude stejné, u všech střihů všech tvůrců. Kdybych se dostala do situace, kdy řeším ekologii, tak bych to (já osobně) řešila tak, že bych střih darovala s tím, že si ten člověk koupí PDF, ale nemusí ho tisknout a lepit, protože mu ho dám už slepený. Takto bych to řešila já, abych vyhověla ekologii, autorskému právu i svému vnitřnímu morálnímu světu, podle kterého žiju a jednám. Rovina práva je neoddiskutovatelná a jasná a je dána autorským zákonem, rovina druhá je praktická, morální a lidská, tu si nastavujeme každý sám. Např. i to, co to znamená “půjčit kamarádce”, pro někoho je to opravdu nejbližší kamarádka, kterých má 1 – 3, pro někoho je to každý na FB, kdo je okolo příspěvku a dá palec nahoru. V souladu s autorským právem není střihy nabízet na sítích a webech s tím, že “daruji”, “vyměním, “bazarově odprodám”. U střihu není podstatný ten papír, ale to, co je na něm, křivky střihu, na to se vztahuje autorské právo. Ale samozřejmě, že pokud střih někdo půjčí nejlepší kamarádce, tak není důvod k tomu ho osočovat za zloděje a ukazovat na něj prstem. Jenže, když se řekne “půjčit kamarádce můžete”, tak se stane to, že každý bude s každým kamarád… jde o vnitřní morální zákon, zda spíš chceme najít skulinku pro švejkování a nebo spíš chceme být v souladu s tím, jak se věci mají. Pro autory, a to si myslím, že mohu napsat obecně – je rovina obcházení velmi citlivá a zraňující a hlavně demotivující (o tomto často mluvím hlavně s ilustrátory – mám tu čest mít kamarádku, která je celkem známá a dobrá dětská ilustrátorka, téma se rozhodně netýká jen jedné oblasti a každé té oblasti se týká maličko jinak, mluvím o něm např. i s autory textů. V době, kdy je vše všech a vše se dá “rozmnožit” jedním kliknutím na internetu, se celé to téma hrozně rychle posouvá a autoři na to nedokáží vlastně dost rychle reagovat, protože doba je neskutečně rychlá, ale možnosti autora jsou vlastně dost omezené).

U střihů zdarma bych neviděla problém v šíření dál – a to v PDF i vytištěný. Kdysi jsem měla střihy, co byly zpočátku zdarma a pak zpoplatněné, ale vždy to nese nové grafické zpracování a nyní už ani střihy zdarma nenahrazuji novou verzí, kde např. někdo zdarma měl 1 velikost “fixem” a po nahrazení má 5 velikostí v PC, které si nový zákazník už musí koupit, toto nyní už nedělám, takže mohu napsat, že u mých střihů zdarma lze šířit střihy zdarma pro účely, pro které jsou určeny. Tedy střihy, co jsou zdarma pro všechny na soukromé použití, můžete šířit kamarádkám a známým pro soukromé účely. Střihy, které jsou staženy na kód pro dobročinné šití “ušij a daruj” lze libovolně šířit pro tento účel – tzn. třeba rozdat v komunitním centru všem švadlenkám a šít společně pro ten daný cíl – nemocnici, sklad pěstounů atp. Tištěné i v PDF.

Nákupy “na Ali”:

Princip je pořád stejný – zatímco některé firmy si dají práci s tím, aby svůj výrobek odladily a zdokonalily, v zemích, kde autorská práva nejsou příliš vymahatelná, pak danou věc často zkopírují a prodávají za zlomek ceny. Nicméně, jak jsem zjistila, někteří výrobci, kteří si nechávají zboží v Číně vyrobit, dávají továrně licenci jejich vzory a často i obchodní značku v určitém množství použít. Někdy se tedy nemusí jednat o padělek v pravém slova smyslu. I tak je třeba dávat pozor na to, z jakého materiálu je věc vyrobena! Protože, minimálně, pokud jde o Ali, nemusí být originál jako „originál“. Zda naše zboží, které kupujeme, je povolenou kopií či nikoliv, jako zákazník nemůžeme vědět. Proto já se zde budu řídit principem předběžné opatrnosti a budu kupovat výrobky od certifikovaných prodejců, protože si kvalitou zpracování a legálností použití značky chci být jista.
První problém je tedy etický a druhý v kvalitě. Sama jsem nakoupila pár výrobků na Ali a zároveň originálů, abych srovnala kvalitu (je nesrovnatelná, stejně jako cena, to je bez diskuse). Dá se to tedy shrnout tak, že za výrazně nižší až naprosto symbolickou cenu získáváte nižší kvalitu (někdy nepoužitelnou, někdy v celku použitelnou).
Nicméně nechci podporovat prodej padělků (i když to tak nemusí být ve 100% případů, ale bohužel, které zboží je legální kopií a které padělkem jako zákazník nejsem schopna poznat) a obecně trend nákupu po obálkách z druhého konce kontinentu, není to ekologické a ani ekonomické. Zboží putuje z druhého konce světa, v jedné obálce, a pak za týden si řeknete, že super a koupíte další, zase jeden, protože poštovné je přece zdarma. To, že zboží někdy nevydrží moc dlouho, přece nevadí, protože si za pár šupů necháme poslat další.
Tento trend, kdy si za symbolickou cenu můžete koupit kdykoliv cokoliv s poštou zdarma do své schránky, naší společnosti ani planetě rozhodně neprospívá. Podporuje totiž nadprodukci, nadužívání a zbytečné plýtvání. Protože ano: můžete si za cenu jednoho páráčku Clover originál koupit 20 levných kopií, protože sice nevydrží tak dlouho ostré, ale to přece nevadí, protože jsou levné a můžete je po použití vyhodit. Nikoho nesoudím, sama jsem si tam zkusila něco koupit, abych měla tu zkušenost, a příště už se budu obracet na české obchody s kvalitními originály. Protože mám ráda české prodejce, kteří se snaží dělat práci poctivě a správně a mám ráda taky naši planetu Zemi.
A myslím si, že to, že originály, kde si firmy se značkou hlídají výstupní kvalitu, jsou drahé a někdy nám z toho až švihá (taky povytahuji obočí), je dobře, protože si těch věcí pak vážíme!
Z AliExpressu nakupují i některé (velké i malé) české e-shopy (např. s galanterií), živí se přeprodejem. Pokud objednáváte galanterii, zkuste si ověřit, zda prodávají kvalitní licenční zboží (například přímo od firmy Prym) a nebo jejich nápodobu. Rozhodně nedoporučuji nákup nekvalitní galanterie od přeprodejců, také jsem se už spálila a mám již své ověřené – kontakty na ně najdete zde. Rozhodně jsou i další mnohé obchody, které mají originály.
Můj pokusný nákup – páráček Clover originál z Ragosu a stejný typ z AliExpressu a zakladače k coverlocku Babylock originál z Galanterie Čendulka a varianta z AliExpressu (není prodávána jako Babylock firma, ale jako univerzální zakladač).
Páráček – páře. Ano. Je mnohem hůře zpracovaný a není z tak příjemného materiálu, ale žít se s ním dá. Ani ostrost nového není tak perfektní jako ostrost originálu. Níže uvidíte detailní fotky, ve kterých je rozdíl ve zpracování vidět. 
Srovnání “ostří” páráčku Clover a AliExpress.
Ve špičce jde Ali páráček trochu mimo osu, ale nepodařilo se mi to vyfotit.
Zde je fotka zákaznice, která vyfotila svůj páráček do zatáčky (nově vybalený). Samozřejmě neříkáme, že takové jsou všechny!
Ostří z druhé strany.
Zakladač k coverlocku “z Ali” je hitovka mezi majitelkami coverlocků. Je totiž opravdu neskutečně levný oproti originálům, které jsou velmi drahé. Ve zpracování je velký rozdíl. Spodní je Babylock originál z Galanterie Čendulka, který je skvěle zpracovaný, všechno jde krásně dotáhnout a nikde se nic plechového neviklá, proužek ve spirálce mnohem lépe drží, protože je pevnější a má lepší tvar. I “zobáček” na proužek je lépe zpracovaný. Mnohem lépe se do něj proužek třeba také nasouvá a pak se jím i dobře podává. Nahoře není vysloveně padělek Babylocku, je to univerzální zakladač, který jde k mnoha typům strojů. Mně ale nefunguje. Možná je to rukama, protože Facebook je plný naprosto nadšených uživatelek, které s ním olemovaly kilometry látek. Výsledek je ten, že vše lemuji tím Babylock a ten z Ali mi tu leží a už jej ani nechci zkoušet (víc jak 3 hodiny času na tyto pokusy ve svém životě asi vyčlenit nechci). Pravděpodobně to bude asi vadný kus, protože věřím uživatelkám, že jim lemuje báječně. Originál Babylock má tu výhodu, že je vysloveně na můj stroj a jde tam perfektně nasadit, ten “univerzál” se nasazuje hůře, protože je určen prakticky pro všechny hobby stroje.