Přeji všem v novém roce 2017 mnoho Božího požehnání, zdraví a také mnoho šicího elánu, nápadů, ale i času na naše hobby!
My jsme si letos svátky užili i neužili. 26. nám onemocněla Jasmínka a nemocná byla až do Silvestra, což znamenalo, že jsme celé prázdniny byli doma buď všichni a nebo jsme chodili ven na směny. Když už to vypadalo, že Jasmínka bude moci ven, tak onemocněla Rozárka, což už jsem podle průběhu nemoci u Jasmínky věděla, že bude průšvih. Po půlnočním přípitku se Rozárka vzbudila na kojení, trošku se napila a do rána pak kašlala, nemohla spát a pak už ani nejedla, když ráno usedavě plakala, pískala, nejedla a nemohla pořádně dýchat, tak jsem vzala rychlou dráhu směr pohotovost. Rozárka má bronchitidu a pomalu se z ní hrabe, kašleme jako o život… Díky Bohu za to, že mě bylo dáno býti nosící šátkovou maminkou, protože šátek je v zápřahu 12 hodin denně, bez šátku je jen v noci, i když dneska jsem po hodině šíleného kašle už myslela, že budu nosit na spaní v šátku i v noci, jsem tak unavená, že bych byla schopná snad u toho chození i usnout:) Nicméně Rozárka vykašlala, co bylo třeba a do rána už spala klidně a tak mi bylo dáno blahodárného spánku.
Nemoci zatím odolává Kryštof, tak se mocně modlím, aby ho Sterimar opět uchránil této šílené virozy.
Vánoce jsme si tedy intenzivně užili v kruhu rodinném a u pohádek. Všechny návštěvy jsme museli odložit.
Nejvíc mi srdce trhá, že venku je tak krásně a já musím trčet doma, horko těžko udám někomu Kryštofa na hodinu ven, protože on miluje sníh a každé ráno stojí u okna a kouká, jak sněží a 3 hodiny mi říká, že chce jít na sníh… a musí čekat, až přijde Jasmínka odpoledne ze školy, aby ho vzala na boby. Ale bude líp!
Tímto chci také všem poděkovat za přání Božího požehnání, zdraví, rodinné pohody a všeho dobrého do roku 2017.
2
U nás se stalo již tradicí, že o Vánocích nekupujeme stromeček, ale čekáme, až nám sám stromeček přijde pod nos – většinou se totiž na poslední chvíli vždy zjeví nějaký “chcípáček”, kterého nikdo nechce a my se ho ujmeme. Letos jsme zrecyklovali maličkou jedličku od mámy ze školní třídy, byla trochu zaschlá, ale hustá a krásná, když se ozdobila, nikdo by nepoznal, že to letos nejsou její první vánoce. Takže tímto děkujeme sponzorskému daru pro ZŠ Ondřejov, který udělal radost jak dětem ve škole, tak i našim dětem. Jasmínka měla obavu, zda Ježíšek uvidí i malý stromek (u nás v obou rodinách je tradice stromků až do stropu – klidně koště z náletu, co má 3 větvě, každou jinde, ale do stropu) a nadělí pod něj dárky. Tak jsme vytvořili teorii, že pod malý stromeček se vejde zase více dárků:-)
No, ale vymyslet, jak se budeme fotit, to bylo dílo:-) Tato fotka je pokus, kdy jsme jen zkoušeli – tak proto se tam tváří všichni víceméně normálně! VIZ další fotka…
3
Tak takhle se kluci tváří na zadání, že se fotí rodinná fotka… Jen na málo věcí v životě se člověk může tak spolehnout jako na vyplazené jazyky na takových fotkách…
4
Jasmínka poděkovala za dárky Ježíškovi letos poprvé koledou na flétnu, trénovala ji svědomitě několikrát denně.
5
Ježíšek letos naděloval “malé drahé dárky”, všechny parádnice dostali zlaté náušnice. Zjistila jsem totiž ve 35 letech, že nemám jediné lepší náušnice do divadla. Vyjma granátových náušnic po mé prababičce. A když obě holky dostaly náušničky, tak by bylo opravdu nefér, aby maminka ostrouhala. Jediný Ježíšek, který opravdu plní všechna přání, je Ježíšek rodičovský, takže moje maminka na ten naprosto střeštěný a marnivý nápad přistoupila. Protože jen žena umí pochopit jistý druh marnivosti… nebo alespoň u nás v rodině. Takže Ježíškovi moc děkuji!
Všechno jsou náušnice ručně dělané zlatníkem, Jasmínky vysloveně na její přání a zadání, originální, jen pro ní a hrozně moc jí sluší. Málokdy se shodneme co do vkusu, ale tady jsme s shodly 100%. Obešla jsem sama všechna zlatnictví v Benešově a vybrala jsem jí jedny jediné, co se mě líbily a ona si vybrala úplně ty samé. Jen jsme obměnily kamínek a další drobnosti.
6
Takhle jsme fotili Jasmínku, když byla stejně stará a měla na sobě na Štědrý den taky stejné šatičky.
7
Dáreček s náušničkami.
8
Vánoční povídání.
9
A ještě jedna od veřeře, přeseně takhle jsme večeřeli před 6 lety, jen v om šátku byla Jasmínka. Letí to, letí…
Rozárka má kyčle už v pořádku, takže občas nosíme v kolébce, díky tomu, že má něco málo přes 6 kg, tak se tam i skoro v půl roce krásně vejde:) Navíc to tak nemuchlá šatičky:-D
10
Manžel zase pokračuje v rodinné tradici otců dávat manželkám k vánocům originálním způsobem bankovky. Měla jsem už origami srdíčka našitá na tílku, mapu s poklady po našem domě a letos Ježíšek ozdobil stromeček. Vůbec jsem si toho nevšimla, manžel mě musel dost jasně navést. Na to, že na tom stromečku hořely chvilku před tím prskavky, docela odvážný nápad…:-)
11
12
Plna sestava v Ondrejove. Az ted na fotce jsem si vsimla, ze nasi Rozalii drzi Matous:)
13
Fotka s prapatetičkou a prastrýčkem (nepatří k sobě, je to bratr mého táty a teta mé mámy:-)
14
Fotka s bratranci a jednou jedinou naší sestřenicí. Příbuzenstvo z manželovy strany.
15
Jesličky a kasička s černouškem.
16
Praskání louží. Děti mají na noze barefoot Filii. Jako jsou to nádherné boty, měkké, naprosto protiskluzové, ustojí i náledí, vyteplené beránkem. Ale musí do nich mít vlněné teplé ponožky a ještě musím hlídat, aby se fakt furt hýbali, aby neměli studené nožičky. Ale pravda je, že já nikdy nožičky po příchodu zvenku neosahávala, tak nevím, jak to je v normálních botech:) Mě barefoot na zimu vyhovuje a teplo mě je. Tak snad to mají i děti. Kryštofovy boty vypadají jako nové, ale Míně se boty rozlepují. Koloval po netu “drb”, že Filii má problém s výrobou větších velikostí, po kterých je velká poptávka, právě u zimní obuvy, a tak letos nebudou, protože nebudou prodávat něco, co se bude kazit. A asi neodolali velké poptávce a pustili do světa něco, co vychytané není. Buď si boty zalepím sama nebo pošlu na reklamaci do Německa, za 80 euro bych teda čekala z Německa (ne z Číny!) lepší kvalitu… Kryštofovi jsou skvělé, ty drží dobře.
Jinak nikdy v životě jim nepromokly, ač vypadají jak zmoklé slepice. I když jsou ve spáru rozlepené, tak nohy má Jasmína suché.
17
Konečně nějaké fotky výrobků pod stromeček – šila jsem troje kalhoty s dinosaury pro synovce (na fotce jsou jen dva, třetí spí:). Šila jsem na poslední chvíli, nestíhala jsem, Kryštofa na klíně, ale i tak… Neměla jsem od švagrové rozměry, tak jsem látku tipla a vzala jsem jí o 60 číslel méně, takže jsem na poslední chvíli ještě otravovala Hanku, aby mi poslala express látku, aby tu do 22. byla. A byla. 22. ráno jsem došívala:) Když jsem rozložila těch 60 čísel a snažila se dostříhnout zbylé díly, došla mi jedna fakt ale nemilá věc – dinosauři nejsou obousměrní a já stříhala cikcak, takže polovina dílů má hlavičky dolů! Naštěstí jsem si v té chvíli řekla, jak vás tahle historka určitě pobaví, tak jsem se té situaci smála. Po tolika letech šití, takový amatérismus…
Naštěstí malé kalhoty jsem přestříhala nové díly a velké, co se nevešly už do 60cm výšky jsem ustřihla nohavice, otočila je opačně a vystřihla nový vrchní díl. Do míst sešití jsem dala reflexní paspuli a dělala jsem, že to tak prostě má být.
Pak jsem to ukazovala svému strejdovi a ten nadšeně říkal, že to je hezčí než ty “správné”:)
Softshell s Dino je naprosto úžasný a veselý, kluci byli nadšení. Ale dávejte pozor na hlavičky!
Hance děkuji za záchranu a za to, že na zoufalou SMS reagovala i v předvánočním shonu ihned. Zachránila tak Ježíška pro kluky.
18
19
20
Kluci od bráchy milují dinosaury… (staré zásoby Lillestoff, u nás na dino zatím nedošlo, tak zůstali nevyšití). A tohle je Matoušek.
21
A kluci milují piráty. Tohle jsou prastaré zásoby luxusního designovaného předrahého úpletu z Německé hromadky, kterou jsem kdysi dělala. Nad některými věcmi mi zůstává rozum stát, protože měli 3 barevné odstíny, já vzala všechny 3, letos se mě švagrová ptala, zda nemám látku s pirátskou tématikou, měla jsem jediné látky, tyto a ve 3 barevných odstínech a její kluci jsou 3. Tohle nebude náhoda;-)
22
Dárek pro Páju. Ještě jsem šila sukni pro mámu, ale ta není nafocená, musíme někdy nafotit, protože jsem si ušila stejnou (zimní vlněnou) – já tu svou došívala 25. ráno před odchodem do kostela (Rozárka vstávala v 6 ráno).
23
Nahoře jsou duhové záševky, ale není to moc vidět… v létě musíme přefotit.
Ještě nejsou nafocené dárky pro naše děti, flitrová sukně pro Jasmínku a autíčkové softky pro Kryštofa, není síla fotit, když mám Rozi stále na klíně nebo v šátku.
24
A jedna z půlnoci z 31. 12. 2016 na 1. 1. 2017, v totálním inverzním smogovém rachejtlovém humusu v Benešově. V noci se mi Rozi dusila a já potřebovala vyvětrat a ještě v 6 ráno to nešlo…