Začalo to minulý rok, když jsme byli v létě na dovolené na Šumavě. Při hledání toho, co vše se dá z Železné Rudy navštívit, jsem našla i Slunečnou kavárnu Blanky Milfaitové v Srní. Znala jsem ji sem tam z nějakých pořadů, kde povídala o marmeládách, ale že bych se vysloveně o její příběh zajímala, to ne… ale kavárnu jsem navštívit chtěla. Rodina byla sice proti a musela jsem si to hodně vyvzdorovat, ale nakonec jsem dosáhla cíle a ve 38 nad nulou na sluníčku čekala ve frontě v kavárně, kde nebylo k hnutí a dýchání, abych si mohla koupit originální skleničku:)
Rodina čekala venku pod slunečníkem ve stínku a kroutila hlavou…

Nenápadná domeček v Srní… zde můžete vidět i největší marmeládu na světě, zakoupit zde marmelády z Manufaktury Blanky Milfaitové, ale i další dobroty jako jsou mléčné bioprodukty nebo třeba speciální paštiky.
Na fotce to nevypadá, ale připadala jsem si jako kočka na rozpálené střeše…
Po příjezdu ze Šumavy jsem si zde v knihovně zarezervovala její knížku “Příběh opravdové vášně“. Přede mnou bylo asi 8 rezervací. Dočkala jsem se letos v květnu. Knížku jsem si nekoupila proto, že při prolistování v knihkupectví mě přišla spíš jako cestopis a já moc na cestování nejsem… tak jsem si říkala, že si ji radši jen půjčím. Po přinesení z knihovny jsem si řekla, že si ji jen letmo prolistuji a kouknu na recepty, ale číst ji celou nebudu. Ale začala jsem prvními stránkami a ty mne tak pohltily, že jsem ji přečetla prakticky jedním dechem. Knížky obecně moc nečtu, není čas a navíc čtu pomalu, a to je trochu demotivační (o to rychleji píšu:). Knížka je psána opravdu napínavým a poutavým stylem, moc mě čtení bavilo. I když v některých ohledech mě knížka lidsky nesedla, tak její přečtení všem doporučuji a člověk se opravdu ponoří do marmeládového světa a mě osobně to hodně chytlo. Navíc se mě moc líbí, že vše v knížce je tvořeno jedno osobou, od zážitků a receptů přes texty až po fotky. Tohle mám moc ráda, že si své zážitky sama zpracuje a sama všechno krásně nafotí. Knížka má prostě duši a jasný kompaktní rukopis po všech stránkách.
Dva cenné poklady ze Šumavy – višňová a jahodová s mátou.
Zavařovali jsme s našima vždy celé léto, bez domácích marmelád si neumím představit sezonu ovoce v létě, ale ani život v zimě. Nicméně jsem se naučila zavařovat doma s Gelfixem. A nevím, čím to je, ale po přečtení knížky a přeskočení na zavařování s minimem cukru, šťávou z citronů (a ne kyselinou citronovou z pytlíku) a citrusovým pektinem, mě tvoření mnohem více baví a hlavně produkty jsou o tisíc procent hezčí a lepší na chuť. Bála jsem se zprvu konzistence, že mě nebude marmeláda dost houstnout, ale opak je pravdou, s citrusovým pektinem jde vše mnohem snáz, stačí pár minut a marmeláda je hezky tak akorát hutná, navíc ovoce se tím pádem málo vaří a má krásnou jasnou světlou barvu. Zatím jsem všechny marmelády dala na první dobrou, nikde jsem nemusela nic dohánět, aby marmeláda více zhoustla.
Podlehla jsem kouzlu estetiky a nakoupila jsem letos i skleničky Weck. Zejména na dárky, marmeláda v nich tak krásně vynikne a stává se z ní luxusní dárek.
Citrusový pektin jde koupit na různých místech “sítě” – na Kitchenette, přímo u Blanky Milfaitové nebo třeba na Pytlíci, kde jsem kupovala minulý rok já. Neděste se ceny, spotřeba není nikak velká.
U skleniček Weck je třeba mít skleničku s víčkem, gumový kroužek vhodný pro danou velikost skleničky a klipy (na menší dva na větší skleničky určitě tři).
První spárování Weckovek nám tak trochu nepřízní osudu nevyšlo, takže jsme nakonec s Jasmínkou dárečky pro paní učitelky ve školce tvořily z obyčejných skleniček, které jsme ozdobili látkou (zrovna v té době jsem šila patchworkové sukně🙂 a malovanou cedulkou. I tak snad udělaly radost:)
Zavařovali jsme letos jahodovou, jahodovou s rozmarýnem, malinovou a třešťovou s rybízem.
Děti zavařování moc baví, 3 kg jahod na jahodovou marmeládu nakrájely úplně samy a já tak akorát stihla jahody čistit, aby měly co krájet.
O vařečku byla rvačka, tak Mína dostala zodpovědnější úkol přidávat cukr.
Třešňová…
… s rybízem. Odšťavněno super rychle na odšťavňovači Kuvings. Než jsem nafotila, skoro l
itr rybízové šťávy byl v nádobě:)
Opatlanou pusinku má Kryštůfe neustále, protože neustále všechno ochutnává:) Už ji na fotky neutírám, protože rodinné fotky mají být autenické:)
Poměr surovin dávám většinou na 1 kg ovoce 350 – 500 g cukru (začnu na 350 a pak přislazuji podle chuti), 10 g citrusového pektinu a 50 ml šťávy z citronů. Rozmarýnu jsem dávala asi tak snítku na kilo, po uvaření jsem snítky vybrala z hrnce a do každé skleničky dala už jen symbolicky 1 – 3 jehličky, podle velikosti skleničky. Nečekala jsem to, ale opravdu rozmarýn dodá marmeládě neskutečně zajímavou vůni a k jahodám se úžasně hodí. Jinak jsem zatím až tak s kořením neexperimentovala, ale chystám se časem…
Nejprve jsem mírně povařila ovoce s částí cukru a citronovou šťávou, pak jsem přidala zbytek cukru promíchaný s pektinem a chviličku povařila, vyukoušela jsem hustotu a plnila do skleniček.
Knížka “Příběh opravdové vášně” je plná zajímavých kombinací a také receptu na švestková povidla. Rozhodně všem, kteří mají rádi domácí marmelády, doporučuji. I kdybyste si ovoce měli koupit normálně v obchodě – také jsem zavařovala z jahod z trhu:) Letos byly opravdu moc dobré a aromatické, snědly jsme jich mnoho kil:) Maliny je ale vzhledem k jejich ceně opravdu lepší mít vlastní a nebo dojít do lesa. Lesní jsou nejlepší…
Další tipy, jak na zdravé zavařování najdete třeba zde.