V neděli 4. září byla pokřtěna naše dcera Rozálie. Až v kostele po křtu jsme se od gratulantů ze sboru dozvěděli, že má Rozárka ten den svátek. My svátky moc neřešíme, slavíme jen Jasmínky svátek, která si to ve svém věku už přeje:), ale při hledání jmen pro miminko vím, že jsme toho 4. září našli, ale zase zapomněli. Manžel má totiž 4. září narozeniny. Takže včera to byla akce 3v1. Křest + svátek + narozeniny.
Celou sobotu jsme s Jasmínkou pekly dobroty do sboru na posezení po křtu, manžel dělal salát a smažil falafely. V neděli brzo ráno jsem si dala budíček a manželovi pekla k narozeninám bábovku, miluje teplou bábovku, takže těsně před odjezdem do kostela, jsme foukali svíčku na bábovce. Ještě, že jsem bábovku upekla, protože moje bláhová představa, že z kostela z těch deseti krabic musí něco ke kávě pro příbuzné odpoledne zbýt, byla fakt naivní:-). Než jsem přijala gratulace a udělali jsme společné rodinné fotky s Rozárkou, nezbylo už prakticky nic. Jen manželův salát z kuskusu. Když jsem osazenstvu zmínila, že salát jsem nedělala já, ale manžel, tak se strhla lavina všech přítomných chlapů a salát během chvilky zmizel. Kouzlo osobnosti… Bavila jsem se tím, jak se úhel pohledu na vegetariánský salát liší, když osazenstvo smýšlí, že jej dělala ekobiožena a když pak zjistí, že ho dělal její manžel:-)
Křtiny byly v rámci dětských bohoslužeb, dětí tam bylo pomalu stejně jako dospělých, což mě naplňuje nadějí!:)
Rozárka ve křticím oblečku, který moje mamka háčkovala pro mě. Konečně dítě, co ho i po 6 týdnech od porodu obleče. Kryštof ho neoblékl ani hned po porodu. Jasmínce byl taky dobře ještě v 6 nedělích.
Kuk na babičku dozadu:)
Takhle byli všichni vysmátí, když farář nesl svíčky dětem a ty mu cestou zhasínaly:-) Ano, jsme škodolibí:)
Naše již pokřtěné děti vítají Rozárku mezi sebe…
… a předávají Rozárce světlo ze své svíce.
Svůj křest (bez servítek studenou vodou) Rozálie neoplakala, ale prospala:)
Takhle jsem byla ve sboru ČCE v Praze na Vinohradech pokřtěna před 35 lety já panem farářem Otřísalem:)
Z nekřtěňátka se tak stala Růží Kristovou…
Rozárka v zavinovačce, ve které jsem byla kdysi křtěna já, a před tím moje maminka a před tím moje babička…
Byli v ní pokřtěni všichni mí sourozenci a synovci z naší strany, možná v ní bude pokřtěn i Tobiášek, pokud se do ní ještě vleze:)
Tohle jsem já…
A tohle je moje babička… Po ní má Kryštof svoje zářící modré oči:)
Jasmínky účes, který vznikl naprostou improvizací při odchodu do kostela, všichni obdivovali…
Děti jdou se sbírkou. Jsem moc ráda, že bylo horko, protože Jasmínka mohla vyvětrat krásné družičkovské šatičky ze svatby a snad počasí dovolí a vyvětrá je na křtiny Tobiáška ještě jednou:)
Foto s rodinou.
Foto z mých křin s Rodinou:)
S farářem a Rozárky milou kmotrou Hankou.
Portréty od mého táty. V krásném odpoledním měkkém světle (za počánajícího deště:).
Rozárka v šatičkách, co jí byly teda už dost natěsno (bohužel jsem sice měřila, ale nepočítala jsem, že za 2 týdny tak nakyne:) vypadala jako princátko z obrazu na zámku, chybí už jen ten límec:-D
Rozárky šatičky jsou z mimibazaru za 135 Kč, našla jsem je náhodou a neuměla jsem při té ceně prostě odolat:-D
Jak tak o tom zpětně přemýšlím, splňovala Rozárka docela dobře parametry svatební, měla něco nového (šaty), něco starého (háčkovaný obleček po mě), něco půjčeného (ponožky, co jsou malé Tobiáškovi). Chybělo jen něco modrého, pokud nepočítáme plenu vespod:-D
Moje šaty jsou z bazaru na internetu, hledala jsem je několik dlouhých hodin. Požadavek bylo bílé, romantičtější šaty, co se hodí k události křtu, do horka na ramínka a aby z nich bylo možné nakojit. Nadlidský úkol! Šaty přišly v pátek a sedly naprosto přesně a jsou opravdu krásné! Původně jsem si je chtěla po křtinách obatikovat, ale byla by to škoda, ztratily by svou něžnost… Včera přežila bílá barva při 3 dětech bez ztráty kytičky, tak snad budou i při té barvě nositelné:)
Lásky je tolik, že se do fotky samozřejmě nevejde. I při té vší únavě je to neskutečné štěstí mít tři tak krásné, zdravé a úžasné děti, díky Bohu!
S Jasmínkou vybaluje svůj dárek od kmotry. Nádherné náušničky s růžovými kamínky, óchali jsme všichni… Ale i tak to Jasmí nepřesvědčilo na píchání uší:)
Se svým věrných ochráncem, zastáncem a pečovatelem Kryštůfkem. Opravdu takový je, je to až dojemné. Kdykoliv se jí něco děje, je první, kdo u ní je, hladí ji po vláskách, uklidňuje, dává dudlíčka. Když je teď jasmínka ve škole, ráno ji chová, abych se mohla nasnídat. Když kdokoliv kouká do kočáru, okamžitě k ní běží a kontroluje, zda je vše v pořádku. Má úžasného bráchu!
Vypadá trochu jako páv:-)
U oběda spinkala u své prapratety (Rozárka má prapratety dokonce dvě:).
U mého kmotra a strýce Iva, a ukazuje, že “Ivo je jednička”:-)
