Dnes se spolu trochu zastavíme. Najít si malou chvilku pro sebe, kterou strávíme v klidu a tichu, je nesmírně důležité během celého roku, a ještě o chlup potřebnější ve finále vánočních příprav. Chvilka zastavení může být chvilkou k rozjímání, meditaci, relaxaci, modlitbě a nebo k přemýšlení.

Máte nějaké oblíbené tiché místo, kam se rádi vracíte, zavíráte, posečkáte, v klidu a tichu jen sami se sebou, svými myšlenkami, s Bohem? Takové místo může být různorodé, pro někoho je to část domu, pro jiného třeba chrám Páně, pro někoho louka, les, skála, pahorek, potok, …

Podělte se s námi a ostatními o fotku takového místa (pokud ji máte… a určitě nemusí být aktuální, klidně starší) nebo o něm aspoň napište. A rozhodně si dnes takovou chvilku pro sebe udělejte. Aspoň pár minut, klidně někde jinde, než na tom “nej” místě… ale udělejte to pro sebe :-).

Kde rády rozjímáme my z Caramilla týmu?

Petra

V okolí Benešova je jedno místo, které má silné genius loci, je to malý kopec Chvojen, na jehož návrší stojí kostelík sv. Jakuba. Od kostelíku je výhled do krajiny, nejhezčí je pohled na Konopiště, často nad ním v létě létají i balony. Je tam klid a hodně ptactva, které obývá spolu s netopýry i kostelní věž.

To místo člověka opravdu učaruje a vede k meditaci a rozjímání. Já jsem hodně akční člověk, který pořád něco tvoří, vymýšlí, komunikuje a dělá pro druhé, najít chvilku sama pro sebe a “nic nedělat” je pro celkem těžký úkol, mé povaze to není přirozené. Když jsem byla vyčerpaná v době, kdy jsem měla hodně malého Kubíka a už jsem z péče o 4 malé děti byla opravdu unavená, tak jsem začala jezdit na kole na Chvojen, hodně mi to pomohlo. Kostel se jmenuje stejně jako můj nejmenší syn, sv. Jakub. Často tam za Kubíka Bohu děkuji, Kubík naši rodinu ucelil a zarámoval a jsem opravdu šťastná, že ho máme a že je, jaký je.

Na Chvojenu jsou ty nejkrásnější západy slunce, jezdím tam často a fotek Chvojenu v zapadajícím slunci mám v mobilu požehnaně.

Tam nahoře si nepřipadám najednou tak sama se svými starostmi a únavou, ale lehčí, všechno to odevzdám nahoru, a dolů / domů odjíždím lehčí a šťastnější.

Pro zajímavost dodám, že uvnitř v kostele jsem v životě nebyla 😀 

Kristýna

Já asi žádné oblíbené “svoje” tiché místo nemám, v teplém období roku možná tak lavičku na dvoře, ale málokdy je tam ticho:-D a fotogenické to taky příliš není:-) Já jsem spíše pecka domácí, takže když můžu mít chvíli klidu bez dětí, udělám si zkrátka hrnek kávy se smetanou a užívám si ticha, jen tak…

Procházky v přírodě si paradoxně tedy užívám spíše s rodinou, samotná k nim nemívám moc příležitostí a asi mě to ani nějak nebaví. Možná na čase se to naučit? Místa tu máme krásná <3

Jana

Mým oblíbeným místem je vyhlídka zříceniny hradu Kunětická hora, pár kilometrů od Pardubic. “Kuňka”, jak jí tady říkáme, je velmi oblíbený cíl nejen rodinných výletů. Takže přes den tam vyrážíme třeba na bruslích nebo na kolech (ve vesnici Kunětice pod hradem mají naprosto dokonalou zmrzlinu!)… ale když chci být sama a vyčistit si hlavu, vyrazím tam na přelomu noci a dne, ještě před svítáním. Někdy pěšky (mám to od domu cca 7 km), někdy na kole.

Východ slunce sledovaný z vyhlídky u studny nebo o kousíček výš z rondelu dokáže být úplně pohádkový, je tam krásné ticho a klid. Obzvlášť v chladnějších měsících.

Takhle v březnu mi tam na hradbách rondelu dělal společnost jen stativ foťáku a takový ranní čaj z termosky s východem slunce v zádech… hmm :-).

Mám moc ráda i podvečerní projížďky na kole okolo Labe (právě ke Kuňce a zpět), západy slunce jsou tam taky nádherné. To už sice není úplně tiché, jednak je to trasa velmi oblíbená pro všechno, co má kola a kolečka, jednak mi obvykle něco hraje ve sluchátkách 😀 (ale sama se sebou v tu chvíli jsem a myšlenky můžou volně plynout…).

 

 

* Více informací o Adventu s Caramillou (včetně návodu, jak se zapojit do slosování o poukázky na střihy), najdete v úvodním článku.