Vkládám pár rodinných fotografií z ledna.
Snažíme si užívat sníh co to jde. Ale s těmi třemi dětmi na jednu osobu je to celkem náročné, protože sáňkovat se 3 dětmi na velký kopec je celkem problém, takže zatím sáňkujeme jen, když tatínek hlídá Rozárku. Dnes jsme byli s Rozárkou a Kryštůfkem na procházce s ohrádkou na sáňkách. Rozárka při vyhýbání se posolenému chodníku havarovala obličejem přímo na chodník, ale přesto se jí výlet líbil:)
Selfie na sáňkách:)
Hodinu Rozárka na sáňkách prospala:)
Lyžování jsme realizovali jen jednou za pomocí babičky, která hlídala dva malé pod sjezdovkou, nedopadlo to ideálně, Rozárka po hodině řvala hlady a Kryštof zimou. Domů jsme přivezli 3 ječící děti:)
Bodýčko je velikost 52 podle mého střihu:))) Nosila ve 3 kg a nosí ještě i teď v 6, kg:) Pán Bůh vslyšel moje touhy po Kryštůfkovi mít malinko miminko, co bude vypadat dlouho fakt jako miminko. Takže Rozárka nosí stále dupačky a vypadá jako malé miminko:)
První dýně, nechutnala, jedna lžička tam, tři lžičky ven, několik dní jsem urputně vařila, zkoušela a pak jsem to zabalila, sem tam přidáme maličko rýžové kaše s mlékem a tím naše příkrmy končí:)
Tohle je úplně první křupka, a ta docela chutnala:)
S Tobíkem, jeho polohou “sultán” aneb fotka zvaná “dva plešouni”.
A tohle je moje oblíbená fotka, nemůžu se na ní a na něj vynadívat:)