Často se ptáte, jak jsem kdysi začínala já. Tady je odpověď. Konečně jsem ji našla – svůj první počin – mikinu pro malé skřítky.

První vystavenou věc na Fleru (která se pro zajímavost ani nikdy neprodala:)

Na základce jsem s mámou šila na panenky, učila se ovládat stroj a šít “rovně”, zakončit, ustřihnout… šily jsme s mámou ze zbytků.

Na gymplu jsem se pustila do šití sama na sebe. Důvod byl ten, že jsem chtěla mít oblečení moderních střihů a originální tvorbu, ne věci poděděné a desítky let okoukané, ale nebyly peníze. Kdo mě znáte, víte, že jsem ze 4 dětí, maminka byla v té době na mateřské dovolené, pamatuji si, jak jsem si celé léto vydělávala na “pravé rifle”. Ale pak jsem objevila krabici látek po mámě, které už nepotřebovala, a začala jsem si šít svou tvorbu. Ušila jsem si třeba i pláťáky z prostěradla:) Sukni ze staré mámy sukně. Začala jsem experimentovat se střihy. Nejdřív Burda, ale ta mě neseděla a střihy nebyly moderní, tak jsem si je začala tvořit sama.

Sama jsem si navrhla a ušila svatební šaty – na Veritasce.

Na vysoké jsem v šití pokračovala a za magisterské státnice jsem si přála dostat šicí stroj, což se mi splnilo, po roce získávání referencí jsem s jistotou pořídila Brother.

Šití byla radost a relaxace, ale opravdový zlom nastal ve chvíli, kdy jsem čekala svou první holčičku Jasmínku. Jelikož jsem srdcem ekolog, tak jsem si přála používat látkové plenky, ač jsem o nich nic nevěděla, jen to, že jsme je používali na mé malé sourozence a já jsem je skládala a žehlila. Byla jsem unešena tím, kam se látkování za těch pár let posunulo. Ceny plenek byly pro mě, coby zaměstnankyni v neziskovém sektoru, velmi vysoké, a tak jsem propadla šití látkových plenek. Střihů ani návodů tenkrát moc nebylo, v Čechách prakticky nic, tak jsem se rozhodla se o své podělit. A tak vznikl můj blog. Místo o šití a střizích. Šití na děti jsem obdivovala, zejména u své kamarádky Terezity – na Fleru jako Fram. Ale netroufala jsem si. Terezita mě ale tak dlouho poňoukala, že to mám zkusit, až jsem ušila svou první mikinku pro Jasmínku. Teď ji zdědila už Rozárka, jako by to bylo včera, když takto běhala na zahradě Jasmínka…

Mikinka se líbila a dostávala jsem prosby, zda bych nezpracovala střih. A tak vznikl můj první střih na oblečení pro děti a první výrobek k prodeji na Fleru… Bez vás bych tu nebyla. Děkuji všem, které jste mě v mých začátcích podpořily a podporujete dále. Stále si hledám svou cestu a učím se za pochodu, svými chybami i podněty od vás. Protože moje střihy jsou provázány úzce s praxí – neověřený střih do světa nepouštím, protože alespoň našim dětem tabulkové střihy, konstruované podle teorie, nesedí…

Střih na mikinku se špičatou kapuckou, s nádechem prehistorie, trochu roztomile zpracovaný, najdete v mém obchůdku:

https://www.caramilla.cz/produkt/mikina-pro-male-skritky/