V neděli jsem měla velkou čest stát se kmotrou svého nejmladšího synovce Tobiáška.
Po třech křtech svých dětí jsem poprvé v životě mohla u křtu držet dítě v náručí, a díky tomu jsem zažila jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších momentů ve svém životě. Moc za něj děkuji…
Křest proběhl v rámci mše v Komunitním centru Matky Terezy, v Praze Hájích. Křtil Michael Špilar. Celou mši mne svrběly prsty, přede mnou se odehrávaly obrazy a momentky, které bych tak ráda fotila… ale o to víc jsem si tu chvíli opravdově užila. Zastávám názor, že kdo fotí, není přítomen v situaci vnitřně, vidí obrazy, vidí něco jiného než všichni ostatní, ale duchovně není přítomen okamžiku… proto jsem ráda, že jsem ty snímky oželela a mohla si tu chvíli prožít úplně naplno…
Dělala jsem to, co doporučují někteří slavní fotografové, fotila jsem si očima do svých vzpomínek a ty fotky tam, myslím, zůstanou, jen je umím vyvolat jen já;-)
Vidím Michaela, jak se opírá ležérně o kazatelnu, na nohou sandále a v nich ponožky, v ruce papírový bloček, hraje si se spirálkou …
Vidím Svíce, za nimi řadu bíle oděných ministrantů…
Vidím Tobiáškovy modré velké do široka otevřené oči, pohled klidu a důvěry, když byl právě pokřtěn – naroubován na vinný kmen…
Fotky jsou od mé sestry Páji a od sestry Švagrové Mariky. Děkuji za zachycení vzpomínky:)
Rozálie v půjčených šatičkách od mé milé zákaznice Šárky. Mikinu měla poprvé minky, co jsem jí šila do porodnice, tak už ji dorostla:) Punčocháče má po Míně. Takže opět jako na svatbu – něco nového, něco starého, něco půjčeného + dokonce vidíte i něco modrého. Záměr to nebyl, vidím až teď, když popisuji foto:)))
Před křtem Tobíka jsem chovala Rozárku, když jsem pak na křest vzala do náručí Tobiáška, tak se kněz raději ujišťoval, že to je to správné dítě:) Rozárka už spinkala ale hezky v kočárku…
Michael ke křtu dopředu zve malé děti (stejně jako to dělá i náš farář Tomáš Trusina), díky tomu, že katolický křest je takový na úkony bohatší, tak děti pomáhají – jeden drží olejíček, jeden džbánek, jeden ručník…
Jasmí svou roli brala opravdu svědomitě:)
Dát někomu podržet skleněný džbánek byl pro Michaela akt důvěry:-D
Pomazání.
Marika zachytila úžasně “tu chvíli”… nádherná fotka…
Vody se dostalo Tobiáškovi opravdu měrou vrchovatou… dělala jsem si pak srandu, že mezi třemi politími měl Michael dát Tobíkovi na hlavu ještě i šampon:)
I po osušení byla hlavička furt mokrá:)
Michaelova mše měla několik velmi veselých momentů, takže na mnoha fotkách se všichni velmi hezky usmíváme:)
Na křestní roušku nebylo až tak extra moc času a kapacity. Nakonec mě napadlo, že symbolické bude Tobiáškovi dát jednu svou památeční košilku po sobě a na ní vyšít symbol světla. V Benešov jsem sháněla horko těžko žlutou bavlnku:-D
Takto klasicky jsem nevyšívala fakt drahně let:-D
A to už je káva odpoledne, resp. toto je Tiramusu od Markéty, ale káva byla taky výborná.
A fotky už jsou ode mě:)
Rodinka;-)
Moje portréty od táty.
