Úžasný pan Josef Hošek z galanterie Čendulka už nám jednou ochotně nabídl, že nám vezme na svůj stánek náš rollup (takový dlouhý vysoký plakát, co umí sám stát :)) a letáky. To bylo před Vánoci na výstavě v Plzni. Teď se chystala další výstava, a to v Lounech, a tak jsem se rozhodla (Martina), že aby měla Caramilla na výstavě nějaké zastoupení, přijedu na jejich stánek alespoň na jeden den.

Autem jezdím nerada, vydala jsem se tedy do Loun hromadnou dopravou. Díkybohu jsem nemusela jet až ze svého Jindřichova Hradce, ale jen z “půli cesty” od rodičů, kde jsme trávili s rodinou velikonoční svátky. I tak to byla ale cesta na několik hodin.

Ze samé radosti, že jsem po několika přestupech opravdu dojela do Loun a ne někam jinam, jsem ovšem zamířila neomylně na špatnou stranu. Když jsem se zamotala tak, že mi bylo jasné, že se bez mapky už nevymotám (a můj prehistorický tlačítkový mobil žádné takové vymoženosti nezná), v klidu jsem si došla do historického centra, tam našla infocentrum, kde jsem si nechala dát plánek města a radu, jak se nejlépe dostat na výstaviště, a zamířila jsem zpět.

Kostel v historickém centru

Cestou zpět jsem si dokonce všimla i nepřehlédnutelné cedule, kterou jsem prve přehlédla :).

“Nenápadná” cedule

Krásy historických Loun

Po chvíli jsem dorazila na výstaviště, kde už na mě u stánku čekal pan Hošek, jeho žena, nejstarší syn a servisní technik Tomáš. A také náš rollup a letáky.

Bylo to moc milé odpoledne. Pan Hošek a jeho servisák Tomáš mě zasvětlili do ovládání průmyslového rovnostehu a overlocku, pak jsem si prohlédla overlock Lada (vřele doporučuju všem, kdo se overlocku bojí, že se v něm nevyznají – popisky v češtině a jednoduché navlékání nití je velké plus tohoto overlocku!), prohlédla elektronickou Berninu asi za 66 tisíc a zasnila se, jaké by to bylo, kdybych takového mazlíčka mohla mít doma…

Prohlídla jsem si naživo žíhané nitě Poly Sheen a samozřejmě jsem nutně potřebovala téměř všechny barvy :-D.

A od paní Hoškové jsem si poslechla, proč se jejich galanterie jmenuje Čendulka a má v logu kočku u šicího stroje…

Josef Hošek ve svém království

Během odpoledne jsem se u stánku potkala s několika z Vás, bylo to příjemné, když jste se ke Caramille hrdě hlásily, děkovaly za střihy a návody a za Školu šití (vše jsem přetlumočila i Petře a Janě a Kristýně!), a dokonce jsem měla možnost vidět jednu mikinku na vnučce šitou podle našeho střihu! A nesmím zapomenout na jedny pidifusekličky na miminku ;).

A pak už byl čas opět vyrazit na dobrodružnou cestu zpět…  Díky svému dopolednímu výletu na infocentrum jsem už věděla, že autobusové nádraží, odkud mi odjížděl zpáteční autobus, je poněkud jinde, než jsem si prve myslela, takže jsem si ušetřila nemilé zjištění na špatné zastávce, a vydala se rovnou správným směrem. Poslední ohlédnutí za krásnými historickými objekty Loun a někdy příště se musím do Loun vypravit jen tak, projít si město cíleně a ne jen “omylem” :).

Žatecká brána, vstup do historického centra města

Gotický kostelík vedle autobusového nádraží; vedle něj necitlivě umístěná socialistická hrůza 🙁