Jezdit po zadku ze svahu? Žádný problém!
Lézt po skále? Žádný problém!
Válet se v listí? Nejlepší!

Dnes jsem si opět uvědomila, jak klíčové je mít děti na výletě vhodně oblečené, aby si mohly svobodně hrát.

Žádné omezení u nás neexistuje. Lezení po skalách, hrabání se v hlíně, válení se v listí, sypání si listí na hlavu…

Softshellovou soupravu nosí Kryštof 3. sezonu (respektive bundu jsem šila na jaře a nyní je podzim, takže 2,5 – je mu už dost malá… ale nemám čas šít větší… na těch pár dní… až zase na jaře… kalhoty nosí už opravdu 3. sezonu a v zimě ještě nosit bude. To je to moje o 8 cm delší do nápletů, ještě stále ne podehrneme!

Bunda je verze užší 98/104 na dítěti 110/116 vel… je ale štíhlý. Pod bundou má silnější flízovou mikinu.

Jasmína nosí bundu taky už skoro 3 celé sezony a ještě další 3 ji nosit bude:)))) Možná i déle… je to vel. 140, ale má delší rukávy, neodhadla jsem to, Jasmí je odmítla vydat na zkrácení a dnes po 3 sezonách jako když najdeš a ještě další 3 sezony budou dobře 😀

Přírodní sedátko.

Přírodní klouzačka… moc rodičů by tohle asi nedovolilo. Ale pro mě – radši i ušiji nové softky za pár měsíců oježdění, jen, ať si děti přirozeně hrají… zatím teda na zadku nemáme prodřené žádné a to si na klouzačku v lese hrají děti ve školce o lesním dnu každý týden…

Sesterská láska… a komplet vše Caramilla made:-)

Moje krásná dcera… a patchworková čepička, taky totálně rostoucí… ta je totiž i mě i Jasmíně. Takže nošení může zmařit jen ztracení…

Takhle je naše Roza nejšťastnější na světě…

Levitující list.

Miminko z listů a žaludu… jsem tak vděčná za naši školu, která děti bere každý den do přírody a hrají si právě takto… a to i ve 3. třídě. V životě mi nepřinesla domů žádný výrobek z plastových koupených komponent. A ani z PETek.

Rózinka… a moje čepice na dva uzlíky.

Stromy, tolik podnětů ke hraní…

Květin z listů včera udělala Jasmína asi 10. Naučila to i kluky, co s námi šli na procházku. Ale tady, tady se mi nejvíc líbí ten bokeh v pozadí… Zeiss. Přemýšlím… fotím já kvůli dětem a nebo kvůli tomu bokeh, abych mohla znovu a znovu óchat? Kombinace:-)

Jediná možnost, jak Rozu donutit jít stejným směrem je ji chytat… Ruce roztažené a fotka tak trochu na blind.

Kýč. Toto musím vyfotit každý rok.