Jezdit po zadku ze svahu? Žádný problém!
Lézt po skále? Žádný problém!
Válet se v listí? Nejlepší!
Dnes jsem si opět uvědomila, jak klíčové je mít děti na výletě vhodně oblečené, aby si mohly svobodně hrát.
Žádné omezení u nás neexistuje. Lezení po skalách, hrabání se v hlíně, válení se v listí, sypání si listí na hlavu…
Softshellovou soupravu nosí Kryštof 3. sezonu (respektive bundu jsem šila na jaře a nyní je podzim, takže 2,5 – je mu už dost malá… ale nemám čas šít větší… na těch pár dní… až zase na jaře… kalhoty nosí už opravdu 3. sezonu a v zimě ještě nosit bude. To je to moje o 8 cm delší do nápletů, ještě stále ne podehrneme!
Bunda je verze užší 98/104 na dítěti 110/116 vel… je ale štíhlý. Pod bundou má silnější flízovou mikinu.
Jasmína nosí bundu taky už skoro 3 celé sezony a ještě další 3 ji nosit bude:)))) Možná i déle… je to vel. 140, ale má delší rukávy, neodhadla jsem to, Jasmí je odmítla vydat na zkrácení a dnes po 3 sezonách jako když najdeš a ještě další 3 sezony budou dobře 😀
Přírodní sedátko.
Přírodní klouzačka… moc rodičů by tohle asi nedovolilo. Ale pro mě – radši i ušiji nové softky za pár měsíců oježdění, jen, ať si děti přirozeně hrají… zatím teda na zadku nemáme prodřené žádné a to si na klouzačku v lese hrají děti ve školce o lesním dnu každý týden…
Sesterská láska… a komplet vše Caramilla made:-)
Moje krásná dcera… a patchworková čepička, taky totálně rostoucí… ta je totiž i mě i Jasmíně. Takže nošení může zmařit jen ztracení…
Takhle je naše Roza nejšťastnější na světě…
Levitující list.
Miminko z listů a žaludu… jsem tak vděčná za naši školu, která děti bere každý den do přírody a hrají si právě takto… a to i ve 3. třídě. V životě mi nepřinesla domů žádný výrobek z plastových koupených komponent. A ani z PETek.
Rózinka… a moje čepice na dva uzlíky.
Stromy, tolik podnětů ke hraní…
Květin z listů včera udělala Jasmína asi 10. Naučila to i kluky, co s námi šli na procházku. Ale tady, tady se mi nejvíc líbí ten bokeh v pozadí… Zeiss. Přemýšlím… fotím já kvůli dětem a nebo kvůli tomu bokeh, abych mohla znovu a znovu óchat? Kombinace:-)
Jediná možnost, jak Rozu donutit jít stejným směrem je ji chytat… Ruce roztažené a fotka tak trochu na blind.
Kýč. Toto musím vyfotit každý rok.
Dagmar
Nádherné pozitivní fotečky. 🙂 Je úžasné, když si děti mohou (a chtějí) takto hrát. Přeji pohodové dny! D. 🙂
PP
Krása! Znám ten hřejivý pocit, když vidíte jak má vaše práce smysl :o))! Děti jsou evidentně šťastné, takže se na fotky krásně kouká. A já, která les miluji se tetelím blahem nad Vašimi obrázky.
Bohužel bydlíme ve městě, ikdyž v rodinném domku. Děkuji aspoň za kus přírody v podobě zahrady. Les máme několik zastávek autobusem, takže tam nejsme tak často, jak by se mi líbilo. Třeba je to nový podnět se nad tím zamyslet :)…
Jste úžasná! A pro mě nehynoucí inspirací.
Krásný sklonek podzimu a co nejvíc radosti celé rodině!
Peťa
Caramilla
Peťo, děkuji. My také bydlíme ve městě, ale bez zahrady bych to tu nezvládla. Do lesa musíme taky docela daleko. Fotky jsou z Konopiště, což ještě vlastně les vůbec není… ale je tam hezky i tak:-) Já pocházím z vesnice, tak je to zde pro mě nezvyk…
Eliška
Škoda, že takových maminek není více….Pamatuji si z dob, kdy jsem dělala z dětmi (škola, letní tábory), kdy se některé děti bály jít do lesa, hrát si v přírodě, aby náhodou “neušpinily oblečení”-maminka se bude zlobit. Ve školce jsem si nakonec rodiče “vychovala”. Na hraní dávali rodiče opravdu oblečení vhodné do lesa i na zahradu. Ale než jsem je to naučila, bylo dost horkých chvil…Prostě jsem nechodila hodinu s dětmi po chodníku (kde zůstaly děti čisté), ale vzala jsem je do lesa, na louku (cca 5 minut od školy) tam děti hrály hry, tvořily, občas skákaly do kaluží, zkoušely jejich hloubku, atd.
Pro neteř jsem ušila podle Burdy také softshellové kalhoty (2-3 roky). Chodí v nich od podzimu do jara (když není extra sníh) a naprostá spokojenost, celkem se i dobře udržují. Neteř je miluje, nosí je téměř stále, jiné moc nechce…..a přitom to byl jen takový střih ze zbytku na zkoušku. Ještě jsem k tomu udělala bundu, ale ta je větší, tak musí dorůst. Jen bohužel na další podzim už budou kalhoty krátké a malé a čeká mě asi nové šití (to uvažuji střih zde, musím zjistit velikosti, až to bude aktuální).
Caramilla
A ja bych byla nastvana, kdyby se deti ve skolce neuspinily, a chodily ven na chodniku, eeee. Chci, aby si jraly v bahnu, nevadi mi, ze kalhoty stoji bahnem, nevadi mi pisek v zime, nevadi mi, ze vyndavam jehlici z vlasu ?
Eliška
Škoda, že jsem Vám na počátku neměla ve školce. Ale také jsem naučila děti radovat se z přírody. Když pak nadšeně rodičům vyprávěly, že viděly ptáčky na stromě, kde si dát pozor, že je louže hluboká, kam vede ta cestička mezi stromy…..Ve školce už nedělám, co mám informace, děti už zas mají moc šance se “zašpinit” Ale na letních táborech děti “nešetřím” – tedy v rámci bezpečnosti. Ale v minulém roce jsem tam měla prvňáčka, který při výletě plakal – žádné stýskání. On měl na sobě poprvé v životě pláštěnku a poprvé v životě byl venku při dešti absolutně neznámá životní situace….Nakonec to dal, měl to jako největší zážitek a já jsem ještě udělala to, že po příchod na chalupu jsem ho převlékla do suchého, dala jsem chlapci holínky a společně jsme chodily v mokré trávě a zjišťovaly, jak jsou hluboké kaluže kolem chalupy, co vše zmoklo….za týden táboře bylo toto pro chlapce největší zážitek, vyprávěl mamince při vyzvedávání, že mu pršelo na pláštěnku a ukazoval louže….
Myslím, že se na tyto základní zkušenosti celkem dost zapomíná…..a pak se bohužel společnost diví, že se děti neumí hýbat, jsou neobratné……..