Děkuji vám všem za podporu a za hlasy v této soutěži, protože bez nich bych tam na pódium nemohla. Vážím si ale celé vaší podpory po celou dobu mého podnikání. I přes to, že občas dělám chyby a není vše dokonalé, vy jste shovívavé a chápavé. Kdyby to tak nebylo, nemohla bych tu práci se 4 dětmi dělat! Vážím si toho a vím, že to není samozřejmost.

Do top 10  v letošním ročníku jsem se díky vám dostala.

Cesta vlakem do Prahy se Jakoubkovi líbila.

Abych se mohla večera zúčastnit, musela pomoci celá moje rodina. Manželova maminka hlídala celý den od rána Rozárku, a nutno říct, že bez toho, bych asi odjížděla v pyžamu. Vyzvedla nejstarší děti od školního mikrobusu a hlídala tu náročnou trojici až do podvečera, kdy přijel manžel a převzal štafetu. Moje máma se mnou vyrazila do Ambassadoru, aby byla k dispozici mě a Kubíkovi (kdyby náhodou měl negativní chvilku – kterých má opravdu málo – v době, kdy bych měla jít na podium), občas držela a chovala, abych se mohla přebalit a třeba i rozepínala šaty na kojení, které jsou sice krásné, ale jemný zip jednou rukou rozepnout nejde a nepomůžou ani zuby. Šaty bych si bývala ušila, ale nebyl čas. Výsledky přišly v sobotu a my měli křtiny.

Šaty mi půjčila švagrová, bez ní bych neměla vůbec co na sebe, je mě vše nyní malé a nebo to není vhodné na kojení a nebo do společnosti. Asi bych šla v květovaných světlých šatech, požadavek na malé večerní by sice nebyl splněn, ale jsem Caramilla, ne?

Sako mi půjčila moje kamarádka. Nebo asi tak, v neděli na křtu Jakoubka jsem ji z něho prostě svlékla, bylo krásné smaragdové a ladilo přesně k šátku Diva Milano, jen není vyfocené, bylo tam strašné vedro, tak jsem ho využila jen na přechody, kde foukalo.

 

Kojení před akcí a pak rychle do šátku. Kojící trojhránek od Angel Wings je fakt úžasný nápad a doufám, že se my elegantní ženy dočkáme i tmavých barev.

Malou tmavou elegantní kabelku jsem – caramillí světe div se – taky doma neměla, takže abych nepobuřovala, s Mínou jsme vyrazily na nákup a první malou černou jsme koupily.

Co bylo uvnitř? Ubrousky, žínka na případnou blinkací nehodu na pódiu, tetra plena, abych tam nešla s plenou, náhradní jednorázovka, kdyby náhodou v sále, prsní vložky pro výměnu za suché, ty opravdu potřeba byly:-), trojhránek Angel Wings, čepička, kdyby byla silná klimatizace. Ještě tam byly kapesníčky, telefon a občanka a 200 Kč na vlak 😀

Ten pocit, kdy na vás kouká celý sál je opravdu zvláštní, nejsem na to zvyklá, takže pr… sevřená a rozpačitý výraz… jako v první třídě… Navíc bylo jasné, že si každý všimne, když jsem na pódium nešla sama.

Oceněných bylo za večer hodně, nejen v kategorii podnikavá žena, ale i v kategorii rodinná firma a projekt pro začínající projekty. A co jsem si ten večer opravdu jasně uvědomila je, jak silné my ženy jsme! A jak máme úžasné kreativní nápady a co vše dokážeme, ač máme tolik klacků pod nohami. A hlavně, s jakou radostí podnikáme! Podívejte se na ty žena na pódiu a uvidíte, jak to z nich září. Ale nejen z nich, i v ostatních kategoriích to byli lidi nadšení do své práce.

Více o všech ženách, které se umístily v top 10, najdete zde. Ty, které vyhrály prvních deset míst, se tak umístily díly velkému sdílení na sociálních sítích, po rodinách a kamarádech, bylo to spíše o PR než o tom, které projekty  byly opravdu nejlepší. Podle mě jsme si v té top 20 byly naprosto rovny a stejně tak tam mohly stát jiné z nás a všech ostatních si moc vážím! A mrzí mě, že postupovala jen polovina. Ale na druhou stranu se mě líbí, že jsme si byly v těch prvních deseti rovny. Prostě žádná první a žádná desátá žena.

Pokud máte podnikavé nápady, určitě se přihlašte do dalšího ročníku. Je milé vůbec se s lidmi kolem Podnikavé ženy a Ženy s.r.o. setkat. Ještě chci doplnit, že obecně celý večer byl -až na pár vět určitých politiků na začátku – velmi povedený a zajímavý. A velmi mile mě překvapil přístup lidí (napříč generacemi), kteří vyjadřovali podporu nošení miminka v šátku a obecně ženám, které s dětmi podnikají. Přišli lidi, kteří vyhráli významnější ceny než já a složili mi podporu a uznání, a co mě opravdu dojalo bylo, že u rautu za mnou přišlo několik lidí, kteří ten příběh mezi těmi 30ti, co tam zazněly, věděli, pamatovali si, co se o mě říkalo. Věděli, že mám 4 děti, že jsem začala šít látkové pleny, že prodávám střihy. To je největší dojetí, co se mi ten večer dostalo – že ti v sále poslouchali můj příběh a zaujal je a ještě mě to přišli říct. Děkuji!

Oficiální fotka je odbarevná z důvodů naprosto nevhodného nasvětlení pódia do modrých a oranžových tónů, které i z RAW jdou odstranit fakt hodně blbě… Škoda toho šátku, který tak zaniká 😀

A ještě selfie s Evou z Ženy s. r. o.

A takto z druhé strany na Instagramu.

10 tisíc půjde zase hned dál, a to Církevní ZŠ a MŠ Archa, báječné dětem a rodičům přátelské škole, která jako církevní, utěsňovaná naším státem, obrací každou korunu…

Botičky … od mé kamarádky Leničky:-) Barefoot, ale přesto naprosto elegantní, pohodlné… prostě nej.

Takto krásnou květinu jsem snad ještě vlastně nedostala (nikdy jsem nic nevyhrála, v rodině si dáváme spíš květiny ze zahrádky – důvody ekonomické a ekologické, manžel mi kytky zásadně nenosí, svatební byla také krásná a byla z kapusty, tady byla taky nějaká kapusta:-). Je od Lukáše Tvrdého, Luka:sh, což jsem se dozvěděla dodatečně na Facebooku:)