Dnešní dopolední výlet na místo, které má neskutečné genius loci. Neštětická hora.

Rozárka mě dnes naprosto fascinovala, velmi prudkou cestu dolů zvládla sice s občasnými pády, ale na 18 měsíční dítě skvěle držela balanc (a ta rychlost!). Pak objevila mech, úplně fascinovaně na něj stoupala, že se propadá a je měkký, lítala po lese a na každý mech chtěla šlápnout, pak zjistila, že se dá odkopnout, tak to po ní vypadalo jako po divokých prasatech. Bavilo jí házet klacíky, házela si suché listy do větru a sledovala, jak lítají, běhala nahoře kolem rozhledny furt dokola, nakláněla se skrz pletivo dolů. Na to, že normálně tou dobou je její čas spánku … 🙂

[Modula id=’36’]