Pája (22) a Kryštof (3) včera oslavili v širším rodinném kruhu své narozeniny.

Kdo znáte focení s dětmi, tak víte, že vyfotit 2 a více dětí, aby se na fotce koukali +- směrem k objektivu a netvářili se úplně jak paka, je nadlidský výkon a často nic nepomůže. Zvlášť, když máte kombinaci jako já: Jednu to nudí, tak se tváří za každých okolností naštvaně, jeden se baví tím, že neustále vyplazuje jazyk a poslední je mimino, co mu nevysvětlíte, co má dělat, neustále má ruce v hubě, nohy od sebe a slintá nebo blinká – ale přes to všechno, mimina jsou na focení ještě nejvděčnější…

Včera jsme Páje na klín dali tyhle 3 moje děti a přidali Tobiáška. A na 2. cvaknutí vznikla tato fotka… z mé strany tichá závist, taky bych tak pěknou fotku chtěla se svými dětmi mít:)))) Jen přemýšlím, zda je to kouzlo Páji před objektivem (naše děti ji milují) a nebo kouzlo fotografky za objektivem:-D

 

Dva plešouni.

Panna a netvor…

A nevejde a nevejde…

Tobík opravdu kolem nábytku chodí, o 9 dní mladší Rozálie to jen “hrála”.

Společný dort – obrázek autíčka a obvodu (ségra studuje FEL). Možná za rok, za dva, bude stačit tam mít jen ten obvod, vzhledem k technickému nadání našeho syna:-D

Tohle je moje oblíbená fotka, tváří se tam jako Jezulátko a navíc je tam podobný svému tátovi, když jemu byly 3 roky…

Dream Team:) Ale jeden chybí:( (Lítá někde mezi Egyptem, Německem a Finskem…).

Miluji šampaňské, jak na pití, tak na focení. Beru už týden antibiotika, takže jen bez alkoholu, ale bylo dobré…

A když se zadaří a na přípitek prosvítá do obýváku sem tam paprsek zapadajícího sluníčka, tak vnikne i něco takového… Není to aranžované, prostě to tak bylo, přípitek se odehrával v tom paprsku, je to něco jako selfie, jedna ta ruka je fakt moje:-)

Seriál “pávice jde na kolena”:-)

A nedali mu dort a nedali…

Krásné dítě s krásnýma očičkama. Miluji oči naší Rozárky, ale vedle Tobíka je to naprosto nevýrazné dítě:-D

Zvonek na “kolo”:)

A zase to zapadající slunce a moje krásná ségra.

A jedna ke dni otců… (Lacláčky má Tobík po Kryštůfkovi)