Když tvořím nový střih, tak tak dlouho šiji různé prototypy v různých velikostech, až to sedí jako… To je také důvod, proč jsou naše děti zásobované pokrývkami hlavy na další dekádu… Protože testování bylo zábavné a máme hodně krásných fotek, rozhodla jsem se ještě sepsat trochu zákulisí kšiltovkovo-bekovkové mise…

Na začátku toho všeho byl Kryštůfek, který přišel ze školky s prosbou: “Maminko, ušila bys mě kšiltovku?” Nemám kšiltovky ráda, ale co bych neudělala pro svého modrookého prince.

Druhým důvodem byl Jakoubek, který se pohybuje tak, jak potřebuje, ze stínu na sluníčko a nehodlá respektovat hranice stínu, objevitelský pud je prostě silnější. Tak jsem se dala do díla…

První prototypy byly vážně šílené, zkoušela jsem opravdu hodně různých verzí, kšilt, to byste neřekli, jak náročné je udělat kšilt, aby byl tak akorát. Toho nadávání!

Musím ale uznat, že někdy se tolik dětí vážně hodí, hlavně když se ladí klučičí a holčičí verze střihu od miminka po dospělé.

Nakonec jsem ale nad míru spokojená a věřím, že budete i vy.

Když jsem uveřejnila na Facebooku příspěvek první kšiltovky, tak se snesla vlna přání “a ještě bekovku”… a protože mi to přišlo jako zajímavá výzva, tak jsem se pokusila i o bekovku. Opět, nemám bekovky ráda… vůbec se mi ten typ divné čepice nelíbí, jsem spíš klobouková… ušila jsem prototyp Jasmíně a ona provalila oči: “Mami nafotím to, ale nosit ji nebudu”… pak si ji nasadila… podívala se do zrcadla a konstatovala: “No, asi jsem bekovkový typ.” Zkoušela jsem jí čepici v 7 ráno a v čem myslíte, že kočka odešla do školy?! V nové bekovce… moje hrůza, že ji ztratí a nepřinese domů, než ji odfotíme!

Když si Kryštof chystal věci na druhý den do školky, tak na komínku byla nová kšiltovka: “Mami, tu musím zítra hned vzít ukázat klukům, že už taky mám kšiltovku jako ostatní.” Nakonec se ukázalo, že kšiltovka je v jejich třídě in a on prostě chce být in. A protože v naší škole maminky ve velké míře dětem šijí, věřím, že se poličky ve školce rozšíří i o kšiltovky od maminek.

Musím říct, že ta radost v očích dítěte, když si bere do školky něco tak vzácného a vytouženého, stojí za ty všechny bezesné noci u šicího stroje…

 

Róza jako vždy prostě zdrhala 🙂