Velikonoční příběh o smrti a životu, o smutku a naději, je velmi silný. Pro nás dospělé i pro malé děti.

Jelikož jsem letos nemohla kvůli nemoci do kostela na Velký Pátek, tak jsme si s dětmi udělali vlastní povídání o Ježíšově cestě.

Povídali jsme si o jeho cestě do Jeruzaléma a na Golgotu v pátek a pak jsme ho nechali do neděle “odpočívat v hrobě”. Kryštof tomu říkal “Ježíš se zahrabal”:) V neděli jsme pak přišli opět do místnosti, kde bylo na zemi stále rozložené povídání, a povídali jsme si dál. Jaké bylo Kryštofovo překvapení, když se podíval do hrobu, kam jsme v pátek dávali Ježíše ovinutého do pláten, a našel tam jen obvazy a anděla?

Velmi silné emotivní prožívání. Moc mě to s dětmi naplnilo a nakonec jsem si Velikonoce hezky užila.

Zpracování velikonočního povídání už pár let zpět, ale jako inspirace určitě poslouží.

 

Když jsem začala vyprávění o Ježíšovi, šokovala mě Kryštofova otázka, kde máme toho Ježíše miminko. Neřekl “Ježíška”, ale “Ježíše miminko”. Ač to nebylo v plánu, ihned jsem improvizovala a začala příběh Vánocemi, hvězdou, která nám vyprávěla vánoční příběh Zrození a miminkem Ježíše. Ježíš rostl, až vyrostl (jeho cestu k dospívání znázorňuje ona cesta od miminka vlevo). Nyní vjíždí do Jeruzaléma a jsou mu pod nohy kladena roucha a ratolesti. A zpíváme “Hosana”.

Brány jsme měli nakonec dvě:)

Poslední večeře, nekvašené chleby a šťávové víno. Při stolování zaznívala slova ustanovení Svaté Večeře Páně, která Jasmínka doplňovala, jak je zná z kostela, a pak už bylo jen úplné ticho…

Trnová koruna opravdu píchá.

Cesta na kříž byla opravdu kamenitá a plná překážek. Na začátku té cesty vidíte Piláta, trnovou korunu a 30 stříbrných za zradu…

Hřeb, kladivo a kříž, Kryštof ani nedutal a Jasmína zavírala oči…

Ukládání Ježíše do pláten a do hrobu proběhlo opravdu v pietě a tichu. Miluji své děti!

Nakonec jsme hrob zavalili společně kamenem a přečetli si kus příběhu z dětské Bible.

 

 

Objevení prázdného hrobu v neděli ráno.

Ztvárňování radosti ze vzkříšení. Ztvárňování světla ve tmě.

A opět klid a ticho a i já jsem mohla rozjímat, jen chvilku, ale bylo to velmi silné… tolik toho jde z nás, co ani nevíme, že tam je… Miluji Ketta.  A snad přichází čas, kdy budu mít zase energii v jeho metodě s dětmi pokračovat, tolik mi to chybí…

I v kamenném srdci vzejde světlo, které prohřeje srdce a celého člověka novou nadějí. Děkuji, Pane, za to světlo, za tu naději, za tu laskavost smět Ti patřit.

Kryštůfkovo ztvárnění mě dojalo k slzám, ani nevím přesně proč… Prostě je krásné, tak čisté a jasné… ta červená a čirá… střídání bolesti a nové naděje, nevím, velmi mě ten obraz oslovil… a tak vlastně děti daly více mě, než já jim…

Jasmínka:)

Ženy u hrobu. I vonný olejíček jsme měli a jeden druhého jím pomazali. A není náhoda, že ten olejíček nesl jméno “Jasmín”:-)