Mám ráda novorozenecké fotografie, které jsou přirozené, nearanžované, neumělé a plné emocí.

Pro mě takové nejsou fotografie dětí v pletených oblečkách, čepičkách, čelenkách, šálkách, v košících, omotané gázou, … někdy dokonce takto umístěné venku třeba pod šípek. Fotit takové fotky je velmi složité, vyžaduje to velkou praxi a zkušenosti a také dokonalé vybavení. Nicméně pro mě to není přirozené. Mnohem přirozenější mě přijde fotit miminko tam, kde přirozeně nejvíce bývá, a to je náruč rodičů, sourozenců… U takových fotek je dobře mamince, miminku i fotografovi. Navíc v košíku a čepičce není emoce, ale mezi čerstvou maminkou a miminkem vždy emoce je…

 

Fotit takové fotky “samospouští” je celkem náročné, ale nedělám to poprvé:-) I tak jsme fotili na 3x, protože nebyl naladěný Jakoubek, chtěl se kojit, pak spinkat… pak nebyla naladěná Rozálie. I tak na fotkách většinou nevidíte, co je v “zákulisí”, Rozárka mě drží za šaty dole a mám její hlavu mezi svýma nohama:))) Ale není to poznat, ne?

A aby Roza nežárlila, tak jsme ještě museli udělat fotku všech…

A ještě na závěr fotka Jakuba a jeho o asi 6 týdnů starší sestřenice Ester:-) Před dvěma roky jsme takto fotili Rozárku a Tobiáška, nyní jsme si pohlaví zase prohodili a prohazujeme si i oblečení:)