Tradice a zvyky se prolínají celým rokem, ale ve vánočním období rezonuje toto slovo více než kdy jindy. Některé tradice a zvyky vycházejí z historie a lidových zvyků, jiné jsou poměrně nové. Některé jsou celospolečenské, jiné specialitou dané rodiny nebo jedince. Některé máme zažité od dětství, jiné třeba teprve vznikají.

Jaké tradice a zvyky ve vánočním období nesmí chybět u vás? Co vám dělá každoročně radost a Vánoce si bez toho neumíte představit?  Podělte se s námi, ideálně doprovoďte i nějakou tou fotkou, pokud máte (nemusí být letošní). Můžeme se vzájemně inspirovat a obohatit o něco nového 🙂 . A určitě nemusí jít jen o obvyklé tradice typu krájení jablíčka nebo pouštění skořápkových lodiček. Počítá se třeba i procházka do lesa za krmením zvířátek, výzdoba domácnosti, výroba dárků… cokoliv.

A jaké tradice se dodržují v Caramilla týmu? Pojďte nakouknout do našich rodin 🙂

Jana

Čekání na Vánoce mám od malička spojené s Andělským zvoněním. “Cinkací stromeček”, jak jsme mu se sestrou jako malé říkaly, vždycky stál na ledničce a my každý večer okouzleně sledovaly hru stínů na stropě a poslouchaly jemné cinkání. Pak se někam ztratil, rozbil, sehnat se nedal… Po čase se výroba obnovila, takže už cinkání opět okouzleně poslouchám společně s dětmi :-). Jen se k tomu připojila taková nevítaná “bonusová” tradice, a to zhádat se pokaždé o to, která svíčky sfoukne 😀 (holt tři děti na čtyři svíčky… to prostě spravedlivě nejde :-))

Na vánočním a vlastně celkově zimním období miluju vůni svařáku, takže nejpozději v době umístění adventního věnce na stůl vytahuju koření, pomeranče, citrony, cukr a vaří se u nás ve velkém sirup do svařeného vína (a děti si ho dávají do čaje).

Před několika lety jsem na základě jedné adventní výzvy narychlo ušila pro děti 24 pytlíčků do adventního kalendáře a naplnila je sušenkami, na každý den jednu maličkou. To byly holky teprve dvě. Později se přidala třetí a kromě dobrůtky pro každou dílek puzzle z vánoční omalovánky. A stala se z toho tradice. I kdybych vymyslela sebevymazlenější adventní kalendář, holky chtějí každoročně svoje pytlíčky se sušenkou a omalovánkou na pokračování 🙂

Alespoň jednou (ale většinou víckrát) se jdeme podívat na vánoční trhy, dát si něco dobrého, podívat se na stromeček…

Poměrně čerstvou tradicí je u nás šití šatů ke stromečku, sladěné pro dcerky a mě. Podle Caramilla střihů, jak jinak :-). Letos popáté… Ještě jsem nezačala a obávám se, že tradicí se stane i to, že došívám v noci z 23. na 24. 12. 🙂

Tradicí se také stalo společné pečení cukroví. Sama bych to sice měla rychleji a hezčí, ale… to by nebylo ono. Přišla bych například o všechny ty hádky o vykrajovátka :-D.

Zdobení stromečku se v každé rodině odehrává jinak, u nás jsme vždy pomáhaly zdobit my se sestrou, a to v předvečer Štědrého dne. Takže v tradici pokračuju, jen už to nechávám opět na dětech a jen asistuju 🙂

Na Štědrý den nesmí chybět společná procházka po obědě, ideálně společně s mojí mamkou, která bydlí nedaleko…

… a po slavnostní večeři pouštění skořápkových lodiček.

 

Petra

Naše rodinné vánoce byly tradiční co do pojetí a režimu dne.

Stromeček zdobili rodiče v noci na 24. a my jako děti jsme se na Štědrý den probudily s překvapením.
Každý rok nás velmi bavilo objevovat, zda Ježíšek opět donesl naše oblíbené ozdoby.
Nejradši jsme měli ptáčky. Proto jsem nadšeně minulý rok pořídila ty stejné tradiční ozdoby i naší malé ornitoložce.
K tradicím u nás patřila procházka s vánoční hrou – hledali jsme každý rok Ježíška schovaného v lese, dodnes tuto hru hrajeme s dětmi, ale většinou ji posouváme už mimo Štědrý den a hrajeme ji s bratranci.
Na stole nesměly chybět svícínky, každý si zapaloval svícínek od společné svíčky. Oblíbené bylo i andělské zvonění. Mámě ten zvuk vadil, ale babička si zvonění přála, a pro mě a ségru patří ke štědrovečernímu stolu. Když babička odešla, mamka zvonění vyhodila. Obě se ségrou nezávisle na sobě jsme si jej pak po pár letech pořídily, chybělo nám to.
U stolu jsme se vždy modlili a četli z Bible, vzpomínali na ty, kteří již nejsou s námi u večeře. Při čekání na Ježíška jsme si četli ve svázaném Srdíčku. Můj praděda vázal knížky, takže máme historická vydání časopisu Srdíčko. Dodnes máme doma a patří to pro nás ke svátečnímu čekání. Po zazvonění zvonečku jsme u stromečku ještě celkem dlouho zpívali. Rodiče nás učili posečkat. Je to pro mě velký vzor s mými malými dětmi.
Ke Štědrému dni pro nás také patří povídání vánočního biblického příběhu s dětmi. Tradici jsem zavedla já, když jsem měla malou Jasmínu a držíme ji už 12 let.
No a žádný Štědrý den se nesmí obejít bez společné fotky u stromečku. Tradici zavedl můj táta, velký fotograf, po kterém já jsem zdědila vášeň vše a neustále fotit… 🙂

Mamka je neuvěřitelná, co se týče druhů cukroví, peče jich snad 30 druhů. Já jsem druhy hodně osekala, ale i tak patřím v okolí mezi ty, které mají celkem dost druhů cukroví.

Lodičky ze skořápek jsou také dodnes oblíbené, pouštíme je až 25. nebo 26. 12. u mé mamky a taťky.

Kristýna

Vánoce a předvánoční čas doslova miluju celý svůj život, vlastně zatím nebylo životní období, byť bylo sebekomplikovanější, které by to změnilo. No a s vlastními dětmi nabraly zase jiný rozměr:-)

Tradičně dětem připravuji na 1. prosince adventní kalendář…vystřídali jsme mnoho forem a i několik druhů náplní. Když byly mladší, ocenily i různé hádanky a tvořivé úkoly…

Teď už třetí rok jedeme v pytlíčkách, které jsem šila v rámci prvního Adventu s Caramillou 😉

K milým tradicím u nás také patří prohlížení a čtení knížek s vánoční tématikou…hned v prvním roce nejstaršího syna jsme zavedli jako součást mikulášského balíčku nějakou takovou knížku, takže máme už docela sbírku:-)))

4. prosince samozřejmě nemůže chybět výprava za Barborkami!

Obzvlášť ta nejmladší cácorka mi moc ráda pomáhá také s pečením cukroví…abych pravdu řekla, ti starší dva se tradic celkově účastní čím dál tím méně a já můžu jen tiše doufat, že se to zase obrátí:-D

U pečení cukroví (a i mimo to:-D) u nás celý prosinec hraje vánoční hudba, spíše ta světová, tradiční vánoční koledy sborem zpívané si šetřím opravdu až na Vánoce:-) Nemůže chybět výzdoba, svíčky, světélka…a sem tam nějaký ten vánočně laděný film nebo pohádka.  Každoročně zavítáme jednou až dvakrát na nějaké vánoční trhy, nasát atmosféru a dát si něco teplého a voňavého. Součástí těšení se na Vánoce je u nás také společné (více či méně) tvoření jedlých dárků a drobností pro babičky, spolužáky, paní učitelky…na to je expert babička a tak jí tuhle tradici většinou mile ráda přenechám:-D

Stromeček jsme tradičně zdobili s manželem 23. 12. v noci a děti jej měly ráno po probuzení jako překvapení… Postupem času se ale ten poměr zdobících a překvapených měnil a nyní zdobíme všichni spolu, stále však až večer 23. prosince:-)

No a v předvečer Štědrého dne přijde řada také na vánočku. Tu peču již mnoho let podle Kuchařky pro dceru, ovšem bez rozinek! To je u nás věčný boj, holky chtějí bez rozinek, kluci s nimi, no ale peču já, takže….:-D

Na Štědrý den udržujeme tradici rozkrajování jablíčka, někdy dojde i na lití olova a vždy na procházku s lucerničkou do kostela pro betlémské světlo:-) No a pak? Koupel, ať jsme všichni čistí a voňaví a shon kolem večeře, oblékání, česání, to jsem se stále nenaučila zvládnout bez mírného (haha) stresu a zpravidla já zůstávám bez účesu, líčení a podobně:-D

Po večeři pouštíme ve vaně lodičky ze skořápek (což mi připomíná, že ty letošní tatínek ještě nevyrobil…) a prskáme prskavky…no a pak už hurá ke stromečku:-)

 

* Více informací o Adventu s Caramillou (včetně návodu, jak se zapojit do soutěže o roční členství v Klubu a slosování o poukázky na střihy), najdete v úvodním článku.

Aktualizace: 18.12.2024